Za pár dní své celkem již šesté řadové album Placebo přijedou představit i k nám, na festival Rock For People. Bylo tedy docela zajímavé si počkat, s čím po úspěšné desce Meds hodlají přijít. Navíc po turné k ní vyhodili dlouholetého bubeníka, což u pouhého tria jistě není zanedbatelný krok. Nakonec ale celková proměna není tak výrazná, jak se mohlo předpokládat. Ano, vykročili maličko jinam, ale ten směr vedle trochy osvěžení přináší i potvrzení dosavadních pozic. Mohla by si ostatně dnes již stadionová skupina něco radikálního vůbec dovolit?
Dospěle a sebejistě Je dobře, že Brian Molko a spol. rozhodli neopakovat melancholicky pompézní zvuk z minula. Nemalá část nahrávky tak zní až nezvykle optimisticky, vyrovnaně a lehce. Jakoby se konečně smířili s pozicí třicátníků, usazených v pevných partnerských svazcích, kterým pomalu dochází, že s image (protože hlavně „o ní“ byly jejich začátky) si do důchodu nevystačí. Jinými slovy: příznivcům dosavadní pseudodekadence hrozí zklamání a dojde na pláč po prvních deskách.
Battle For The Sun provází vytříbený, zdařilou produkcí ošetřený zvuk. Není vyloženě syrový (to by ostatně pro posluchače skupiny asi nebylo přijatelné), ale přesto nezní unyle a uhlazeně. Je energický, čerstvý, využívá současných studiových možností, kdy místy je až příliš patrné, že bez efektů by písně ztratily polovinu toho, čím jsou zajímavé. Což nic nemění na tom, že titulní skladba je jednou z nejlepších, které kdy Placebo udělali. Potvrzují, že silné melodie umí – hudebně ostatně vždycky vycházeli víc z popu osmdesátých let než z jakéhokoliv rocku. Navíc nikdy nebyli partou hledačů. A lepší už to nebude. V závěru alba trošku jako by se všeho toho optimismu a energie zalekli, a přece jen se vracejí k předchozí temnější tváři. Díky tomu se album natáhlo přes padesát minut, což rozhodně není plus. Přesto tentokrát Placebo jasně dokazují, že tu bitvu o místo na slunci sami se sebou už vyhráli.
***
HODNOCENÍ LN ***
Placebo – Battle For The Sun
Dreambrother / PIAS UK, 2009
