Ta zpráva celkem zapadla, jen jednou jsem ji slyšela v rozhlase a pak marně hledala v novinách. Když člověk leží s chřipkou, přečte opravdu všecko, tak si myslím, že kdyby se objevila na některé a nejen přední straně nějakého hlavního deníku, všimla bych si jí.
Oč šlo? Masní výrobci z Česka a ze Slovenska sedli na Salimě za stůl a rozhodli se, že půjdou do Bruselu bojovat za kvalitní československý špekáček jako tradiční specialitu! Kromě toho i za spišské párky, lovecký a liptovský salám. To rozšíření na více výrobků mě samozřejmě těší, ale přeci jen si moje spotřebitelská dušička pohrává s obrovským špekáčkovým zadostiučiněním. Už totiž dlouho sleduji a aktivně se taky různě zúčastňuji různých jednání „za špekáček krásnější“. Ale bez legrace - za takový výrobek, který by byl z masa, voněl a hlavně chutnal. Aby prostě odpovídal tomu, co tady bylo ještě počátkem devadesátých let a co je už od roku 2003 zakotveno v tzv. špekáčkové vyhlášce (viz dále) a čemu nabídka na pultech obchodů neodpovídá.
Důvodů je víc - ne všichni výrobci vyhlášku dodržují a mávají argumenty, že dovozci - ano, právě ti Slováci, ukažme si na ně - sem vozí svoje špekáčky vyrobené z drůbežího separátu, a nic se jim nestane. Proč by tedy ti naši měli dodávat špekáčky dražší podle vyhlášky, které si v konkurenci s těmi slovenskými (nebo polskými) nikdo nekoupí? Nebo po nich sáhne jen pár nadšenců toužících po voňavé lahůdce, kteří věří, že právě tahle to bude?
Ale zrekapitulujme si to. Za „totáče“ a ještě pár let poté platily na masné výrobky (a na mnohé jiné) závazné normy. V nich bylo jasně řečeno, jaké suroviny se při výrobě špekáčku (gothaje atd.) použijí. Pak se normy zrušily. Výsledkem bylo, že se masné výrobky daly koupit skoro za hubičku, zato si na nich člověk nepochutnal. Do výroben vtrhl takzvaný drůbeží separát (což je rozemletý zbytek, když z kuřete odřežete kvalitní maso). Náklady minimální, stejně tak jako na suroviny, které pomohly ke zpevnění a vybarvení separátu -rostlinné bílkoviny a barviva.
I solidní výrobci a odborníci se pokoušeli zachránit kvalitní masné výrobky a postupně vznikl dokument nazvaný (fri)volně špekáčková vyhláška (přesně vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 326/2001 Sb.), který upravil složení více než dvaceti masných výrobků.
A začala mela, hlavně po vstupu České republiky do Evropské unie. V rámci volného pohybu zboží se na našem trhu objevily dovozové špekáčky, které nemusely odpovídat naší vyhlášce. Výrobci křičeli a na různých jednáních se pokoušeli dosáhnout jejího zrušení. Prý ať zasáhne volná ruka trhu, ať si ti bláhovci, kteří chtějí vyrábět podle staré receptury (rozuměj dráž a z masa), zažádají o označení Klasa, což bude pro spotřebitele jasný signál, že tenhle výrobek je kvalitní.
Nechme stranou to, že žádost o Klasu je činnost skrznaskrz dobrovolná, kdežto vyhláška je alespoň nějaká páka, jak mít část produkce kvalitní. Do hry vstoupil najednou deux ex machina. Jako v antické hře - naprosto znenadání a navíc s evropskou halapartnou. Slováci se usnesli, že sami požádají Evropskou komisi o uznání tradičního špekáčku (a dalších výrobků) jako tradiční značky. Nechám na čtenářích, aby jejich fantazie vykreslila stav mysli některých českých „národních“ masných spasitelů, kteří se sice bili v prsa za kvalitu špekáčků, ale stav, kdy by na trhu byly ty slovenské odpovídající starým československým normám a s evropským požehnáním, nějak nemohli přenést přes srdce.
Ale nakonec se zdá, že to skončí dobře. Nepředpokládejme, že by se do Bruselu posílala žádost o tradiční špekáček, který by byl vyroben ze separátu. Tam ta tradice opravdu není skoro žádná, ale hlavně ne dobrá. Věřme, že i když to zastáncům volné ruky trhu vonět nemusí, bude výsledkem spolupráce obou národních masných svazů voňavý, šťavnatý, prostě skvělý špekáček. Ať pod Tatrami nebo na Šumavě, ale i jinde by měl odpovídat právě té staré receptuře. A to je neskutečná výhra!
O autorovi| Autorka je mluvčí SOS - Sdružení obrany spotřebitelů ČR
