TOMÁŠ JENÍK PRAHA Výsledek úterního hlasování ve Valném shromáždění OSN byl pro českou diplomacii velmi nepříjemným překvapením. Možnost prohry souboje o křeslo nestálého člena Rady bezpečnosti s Chorvatskem si připouštěl málokdo. Češi měli pocit, že mají dostatečný „polštář“ i pro předvídatelné ztráty slíbených hlasů. Neměli, prohra o čtyři hlasy v první kole strhla lavinu a přiměla nerozhodnuté země dát hlas Chorvatům.
Největším rozčarováním byly defekce zemí, členských států unie, které slíbily podporu, aby následně hlasovaly pro Chorvatsko. Jistou, byť asi ne největší roli, sehrálo kontroverzní vystoupení Václava Klause v OSN na konci září. Ostrovní státy jako Kiribati nebo Papua Nová Guinea hlasování „nestihly“. Obecný trend v tom ale podle českých diplomatů nebyl.
Co tedy rozhodlo? Podle všeho větší vůle Chorvatska etablovat svůj relativně nový stát. O prospěšnosti členství v Radě bezpečnosti na rozdíl od Česka nikdo v Záhřebu nepochyboval a premiér Sanader vítězství v OSN podle očekávání také prodá v blížících se volbách. Chorvaté také byli evidentně ochotnější sbírat hlasy, o něž Češi a priori ani nijak zvlášť nestáli. Řeč je o takových černých ovcích mezinárodního společenství, jakými jsou Barma nebo Írán.
Česku paradoxně mohly při hlasování uškodit zásady - zejména důraz na ochranu lidských práv a aktivní vystupování proti totalitním a diktátorským režimům. Chorvatsko bylo zkrátka například pro Čínu přijatelnějším dvouletým členem Rady bezpečnosti než Češi. Proti české kandidatuře tak šel takový blok rozvojových zemí, jako je Hnutí nezúčastněných států.
Příčin české porážky bylo patrně ještě víc a česká diplomacie slibuje „analýzu situace“. Ale už teď lze zmínit alespoň dva další faktory. Mylný předpoklad, že tzv. souběh členství v radě s předsednictvím Evropské unie bude výhodou. Váhající státy to mohly naopak považovat za přílišnou kumulaci moci. A přeceněný význam české zkušenosti s prací v Radě bezpečnosti. Po dvanácti letech bylo naopak možná příliš brzy. Chorvati naopak docela úspěšně poukazovali na to, že oni budou v radě poprvé.
Bezprostředně po prohraném hlasování bylo české diplomacii vyčítáno, že hodila „flintu do žita“ příliš brzy, že nebojovala. Stažení kandidatury po dvou kolech ale bylo za dané situace jedinou důstojnou možností. Můžeme říct, že jsme prohráli, ale odešli středem.
Na rozdíl od Chorvatů už se nepotřebujeme tolik etablovat na mezinárodní scéně. A teď u nich navíc asi máme velké, bezvýznamné plus.
Ovšem „analýza situace“ bude ještě zajímavá. Stejně jako účtování s „proradnými spojenci“.
