Milníkem v historii vídeňské Albertiny označují odborníci výstavu nazvanou od Moneta k Picassovi. Jde o kolekci pěti set vynikajících děl významných světových malířů, kterou Albertině trvale zapůjčili Herbert a Rita Batlinerovi z Lichtenštejnska. Jsou mezi nimi i tři rozměrná plátna Františka Kupky, vytvořená v rozmezí let 1921-1934.
Expozice od Moneta k Picassovi, která bude v této podobě přístupná do 6. dubna příštího roku, skýtá bez nadsázky úchvatný divácký zážitek. Jednotlivé sály, přeplněné jedním skvostným plátnem vedle druhého, návštěvníkům názorně demonstrují nejdůležitější epochu ve vývoji výtvarného umění - jeho přeměnu z figurálního na abstraktní. Jednotlivé směry (impresionismus, postimpresionismus, fauvismus, kubismus, surrealismus...) jsou prezentovány stěžejními díly jejich zakladatelů.
V Albertině je k vidění všechno. Od známých Leknínů od Moneta přes Renoirův Portrét dívky a Muchovu Zimní krajinu nebo méně známé podobizny holandského umělce Keese van Dongena po slavné Picassovy kubistické obrazy. Teprve na konci několikahodinové prohlídky si lze představit, jak dlouhá byla cesta tvůrčích pokusů podporovaných i srážených kritikami i reakcemi veřejnosti.
K velkým kladům této unikátní soukromé sbírky patří i fakt, že se její sběratelé nesoustředili jen na autory, u nichž se již v začátcích kariéry dal tušit budoucí možný úspěch. Kupovali i plátna takových umělců, jakými je například německý malíř Franz Marc, který se nestačil příliš proslavit, protože v roce 1916 ve svých šestatřiceti letech padl u Verdunu. O jednadvacet let později označili nacisté většinu jeho prací za „zvrhlé“ a zabavili je. Přesto jsou v Albertině jeho obrazy, mezi nimi i slavné plátno Černý a bílý kůň, vyjadřující autorův příklon ke zvířecí tematice. Franz Marc totiž patřil ke skupině tzv. Modrých rytířů, stejně jako třeba Paul Klee nebo August Macke či její zakladatel Vasilij Kandinskij. Tomuto dnes již unikátnímu uměleckému seskupení je věnován jeden celý sál včetně podrobného vysvětlení tvůrčích záměrů jeho členů. Pro Modré rytíře byla prvotní především čistá barva, čistá forma a zájem o svět zvířat, která jsou podle nich v souladu s vesmírem silněji než člověk.
Modří rytíři i ruská avantgarda
Jméno Kandinskij, spojené s Modrými rytíři, je však jen začátkem jednoho z mnoha uměleckých celků sbírky. V Albertině totiž překvapivě nechybí ani poměrně často opomíjená ruská avantgarda, která je zde prezentována velmi promyšleně a ve velkém stylu. Je mimo jiné zastoupena osmi vynikajícími plátny od Chagalla. V jeho tvorbě se nejčastěji objevuje několik motivů - vesnické chalupy, ruští venkované a domácí zvířata. Svoji největší lásku a celoživotní inspiraci, herečku Bellu, maloval více po její smrti, kdy v něm, jak sám říkal, „vše umřelo“. O to vzácnější je v Albertině vystavený obraz, který Marc Chagall namaloval již v roce 1914, kdy bylo jeho budoucí ženě Belle teprve devatenáct let. Obraz Belly, upředený ze vzpomínek a snů, je zde však také, plátno Spící žena s květy z roku 1972.
Autorka, manželka, model
Ruskou avantgardu představují i další autoři a díla, které jejich sběratelé nechali v půvabné symbióze. Nejenže má malířka Natalie Gončarovová obrazy v blízkosti svého manžela Michaila Larionova, ale sama je i modelem na plátně dalšího avantgardního umělce Alexandra Rodčenka. Samozřejmě je zde prezentován i Kazimír Malevič, přítel Larionova a Gončarovové, s nimiž se zúčastnil výstavy skupiny Oslí ocas a výstavy ruského salonu. Hned vedle jsou díla již zmíněného Vasilije Kandinského, který Malevičovi umožnil vystavovat v roce 1912 v Mnichově, aby ruským malířům pomohl udržovat styk se světovými trendy. V jejich společnosti nechybí ani Javlenskij, přezdívaný „ruský fauvista“. To vše jen dokumentuje smysl majitelů pro ucelenou koncepci sbírky, která je světovým unikátem. Její kouzlo nejlépe vyjadřují slova Herberta Batlinera, který při vernisáži 13. září řekl: „Moje žena i já čerpáme z obrazů energii doma i v práci. To se nám stalo inspirací k tomu, aby naše sbírka byla poprvé k dispozici i veřejnosti, a to právě v Albertině, kde vlastně začala moje láska k umění...“
Koncepce i v detailech
Promyšlenost kolekce Herberta a Rity Batlinerových se ovšem projevuje i v úplných detailech. Jestliže zakoupili obraz Kosatce a vlčí máky z roku 1925 od Emila Noldeho, není nic příjemnějšího než mít i obraz Kosatce ve večerním šeru od Maxe Pechsteina, namalovaný rovněž v roce 1925. Tito dva významní němečtí umělci se „sešli“ právě v tematice kosatců a pak ve smrti - zemřeli jen několik měsíců po sobě. Jejich osudy i kariéra se však vyvíjely zcela odlišně. Zatímco Pechstein získal jako první z expresionistů uznání veřejnosti, Noldeho tvorba, čítající přes tisíc obrazů, byla nacisty v roce 1937 konfiskována. Mezi další vystavené unikáty patří mimo jiné Bílý kůň; Henri de Toulouse-Lautrec ho namaloval v roce 1881 a v jeho tvorbě se vyjímá především motivem. Další jeho plátna z prostředí tančíren a nevěstinců, kterých je v Albertině též hned několik, jsou notoricky známá. Od Modiglianiho je zde překvapivě jediný portrét nazvaný Mladá žena v košili. Namaloval jej v roce 1918, dva roky předtím, než ve svých šestatřiceti letech zemřel na zánět mozkových blan. Modelem je bezesporu jeho milovaná Jeane, které přezdíval „Kokosový oříšek“ a která ho svojí milou povahou naprosto okouzlila. Do všech dalších portrétů se pak snažil vnést něco z její podoby, ať už to byly hnědé vlasy nebo podlouhlý obličej.
Deset skvělých Picassů
Na dlouhé cestě k Picassovi jsou to však další desítky mimořádných pláten. Jejich autory jsou Signac, Sisley, Degas, Cézanne, Matisse, Pissaro, Kokoschka... Je zde téměř celá skupina francouzských malířů, nazývaná Nabis, vedená Sérusierem, dále Braque, Miró, Kupka....
Pomyslně končí expozice sérií třiceti Picassů, z nichž těžko vybrat nejskvělejší kus. Z raného období je tu například jeho slavný Harlekýn, ale i Salome, portrét jeho lásky Fernande Olivierové, s níž začalo jeho „růžové období“, olej Hrací karty a další. Pozdní období, které je vyvrcholením expozice, zastupuje významné plátno Žena v zeleném klobouku. Dále je to podobizna manželky Jacqueline Roqueové z roku 1958, která se zasloužila o to, aby jeho děti z předchozích vztahů žily v bídě, a pak několik aktů, jejichž tvorba se posledních šest let před smrtí stala Picassovým nejoblíbenějším tématem. O jejich silném erotickém náboji vypovídají nejlépe názvy - Nahá žena s ptákem a hráčem na flétnu, Nahá žena na židli...
Kontroverzní Pablo Picasso uzavírá historicky etapu, která začala Claudem Monetem zhruba v roce 1857 a končí právě Picassem v roce 1973. Co na závěr vybrat lepšího, než erotické motivy, které inspirovaly vystavující umělce. Picasso je navíc obohatil o prvky kubismu, k němuž dlouhá cesta malířů téměř sto dvacet let směřovala.
***
Od Moneta k Picassovi
Sbírka Herberta a Rity Batlinerových Albertina Albertinaplatz 1, Vídeň Do 6. 4. 2008 Otevřeno pondělí, úterý, čtvrtek až neděle 10-18 hod., středa 10-21 hod. Vstupné 9,50 eura, studenti 7, senioři 8 eur Informace na www.albertina.at Na obrázku plátno Amedea Modiglianiho Mladá žena v košili
