Chce-li se nově příchozí začlenit do přijímající společnosti, měl by se v první řadě umět dorozumět s místními lidmi. Díky tomu, že se cizinci dokážou sami dorozumět, jsou pak samostatní v jednání s místní komunitou a nezávislí na různých nepoctivých zprostředkovatelích. Poskytování kvalitní výuky českého jazyka je jedním z hlavních klíčů k integraci, na tom se všichni shodneme. Jak se ale konkrétně zasazuje v oblasti integrace cizinců o kvalitní a efektivní výuku češtiny český stát?
V minulosti podporoval především kurzy pro azylanty, ale dlouho mu víc než na kvalitě a dostupnosti záleželo na cenové nabídce kurzů. Výuku tu a tam nabízely i neziskové organizace, často probíhala na půdě tzv. uprchlických táborů, většinou metodou „lektore, pomoz si sám“.
V posledních zhruba čtyřech pěti letech se situace v jazykovém vzdělávání cizinců mění a v této oblasti začíná být živo. I přes nejrůznější proklamace, programové a koncepční dokumenty i vytvořené metodiky se však stále nabídka a efektivita výuky češtiny nedostala do podoby, která by zaručila, že se jazykové vzdělávání cizinců stane opravdu základem integrace.
Nejasné priority V ČR se na poli výuky češtiny pro cizince angažuje řada akademických pracovišť, občanských sdružení, vzdělávacích společností i jednotlivců. Vyvíjejí se různé metodiky, rozvíjí se i vzdělávání učitelů. Díky fondům EU se v posledních letech do této oblasti investovaly desítky milionů korun. Znalost češtiny se začíná testovat podle takzvaného Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR). Máme také zákonem ukotvenou povinnost cizince žádajícího o povolení k trvalému pobytu prokázat znalost češtiny alespoň na úrovni A1 podle SERR, což znamená umět se dorozumět v základních životních situacích.
Existuje široká nabídka komerčních kurzů češtiny pro ty, kteří si je mohou dovolit. Těm ostatním nabízejí neziskové organizace, někdy také centra založená městy a nově též krajská centra bezplatné či velmi levné kurzy. Problémem je ale malá kontinuita těchto kurzů. Bez ohledu na návštěvnost, úspěšnost a ověřenou efektivitu konkrétního kurzu se stává, že musí být kvůli nedostatku peněz na čas přerušen nebo i zcela zanikne.
Dalším problémem je samotná kvalita výuky. Standardní kvalita výuky není bohužel zaručena ani u kurzů hrazených státem či regionální a místní samosprávou. Daný kurz pak neplní to, co sliboval, a cizinci jsou z něj právem zklamaní. Připočteme-li k tomu, že se mnozí z nich jen obtížně dozvídají o tom, kdy a kde se kurzy češtiny konají, je jasné, že se nám cosi nedaří. Proč je tomu tak?
Především proto, že neexistuje shoda v tom, jaké jsou naše priority. Abychom mohli kvalitně a efektivně vyučovat imigranty češtinu, musíme být schopni najít odpověď na otázku, koho vlastně chce stát ve výuce češtiny podporovat a proč. Spokojíme se s podporou kurzů zaměřených na základní jazykovou znalost, nebo budeme přísnější v požadavcích na znalost jazyka při posuzování žádostí o trvalý pobyt či o občanství ČR? Předepíšeme cizincům, že mají složit zkoušku, nebo spíše budeme podporovat masivní výuku češtiny? Přiblížíme kurzy cizincům tak, že je přineseme až do komunit, nebo se spíše zaměříme na kurzy otevřené všem cizincům a podpoříme tak navazování vazeb a kontaktů i mimo komunitu, což je pro integraci klíčové?
Bez odpovědí na tyto otázky nevíme, které z vytvořených metodik a existujících vzdělávacích praxí jsou ve výuce češtiny pro cizince z hlediska státní politiky relevantní. A tak i přes zmíněné proinvestované miliony jako bychom pořád stáli na zelené louce a přemýšleli, co na ní postavit.
Budoucnost v rukou krajů Jako blýskání na lepší časy lze vnímat vznik krajských center na podporu integrace cizinců. Jejich záměrem je rozprostřít alespoň základní výuku češtiny společně s dalšími službami do všech krajů ČR. Otázkou zůstává, jak pak bude tento záměr vypadat v praxi, jak kvalitní jimi organizované kurzy češtiny pro cizince budou a zda se tuto kvalitu podaří dlouhodobě udržovat.
Nejde totiž jen o to s dobrým úmyslem kurzy nabídnout, je třeba o ně dále pečovat. Kromě udržení kvality jde i o jejich další vývoj, který bude schopen reagovat na nové skutečnosti a potřeby - cizinců i české společnosti. Důležité je také zajištění návaznosti kurzů češtiny na další aktivity.
Valná většina z těch, kdo se angažují v oblasti integrace cizinců a češtiny pro cizince, se minimálně na jednom shodne: Výsledkem všech těchto snah by nemělo být jen jakési „odfajfkování“, že nyní máme v oblasti integrace jakž takž splněno. Naším skutečným cílem by mělo být především to, že si cizinci a společnost, ve které nyní žijí, navzájem porozumí.
O autorovi| MARKÉTA SLEZÁKOVÁ, VLADISLAV GÜNTER Autoři jsou spolutvůrci konceptu tzv. nízkoprahových kurzů češtiny pro cizince a postgraduální studenti zaměřující se na imigranty, jejich pozice a jejich možnosti ve vzdělávání v České republice
