KOMENTÁŘE LN
Možná ještě uvidíme, že evropské banky jsou ve finanční krizi namočené víc, než se dnes připouští, a samolibý tón, s nímž evropští politici prohlašují, že „éra amerického finančního prvenství skončila“, je ještě přejde. Takové přetahování ovšem pomíjí to z dlouhodobého hlediska nejpodstatnější. A to není, které banky si pořídily víc špatných aktiv. Ani to, že „sub-prime“ hypotéky a jejich sekuritizace nepochybně pochází z Ameriky. Podstatné je, že v Americe se zrodil celý fenomén soudobé finanční alchymie. Nové finanční produkty, které jsou pro všechny obyvatele zeměkoule kromě pár desítek tisíc lidí stejně neproniknutelné jako jaderná bomba. Portfoliové modely konstruované laureáty Nobelovy ceny za ekonomii. Virtuální miliardy, které zaplaví nějaký rozvíjející se trh, aby se z něj pak v mžiku stáhly s velmi nevirtuálními následky pro tamní hospodářství. A zisky, které umožňovaly týpkům z Wall Street odcházet v pětatřiceti do důchodu.
Tomuto kolotoči vdechla život Amerika nebo šířeji anglosaské země. Do New Yorku a Londýna odcházely nejchytřejší mozky z celého světa za penězi, které jim doma nikdo nemohl nabídnout. Na americkém finančním modelu závisel celý svět. Chaos v žádném jiném finančním centru nedokáže způsobit takovou paseku po celém světě jako chaos na Wall Street.
To znamená, že lidé na celém světě s pochopitelným zájmem sledují, jak americké elity problémy řeší. A nelze se jim divit, pokud si z toho, co vidí, učiní jednoduchý závěr: globální finanční systém konstruovaný a garantovaný Američany sloužil pár desetiletí po druhé světové válce docela dobře, ale jeho doba se nachyluje. Je čas se poohlédnout po něčem jiném. Amerika je už dnes většinou lidí na světě vnímána jako neseriózní garant světové bezpečnosti. Když se na ni nebude možné spoléhat ani ve financích, co zbude?
Nejvíc na to doplatí sami Američané, jejichž ekonomiku a platební bilanci drží v rovnováze export bankovních služeb a postavení dolaru jako rezervní měny. Z provinciální argumentace členů Kongresu se nezdá, že by jim to docházelo.
Čtěte „Krizí ztrácejí...“ na str. 3
