CARACAS/PRAHA Je neděle večer a na venezuelskou metropoli Caracas, rozpálenou letním dnem, padla tma. Zničehonic rozzáří potemnělou oblohu křiklavé barvy ohňostroje. Na ulicích se slaví, lidé mají v rukou venezuelské vlaječky a ze všech sil foukají do kapesních píšťalek. Oslavují společně s prezidentem Hugem Chávezem, který si konečně prosadil svou a vymohl si změnu v ústavě. Díky ní bude moci za tři roky, až mu vyprší jeho druhý mandát, znovu kandidovat na prezidenta. A pak znovu a znovu. Dokud ho lidé budou volit.
„Budu prezidentem až do roku 2049,“ nechal se před časem slyšet. Napůl v legraci. Jeho političtí rivalové to ale jako vtip nebrali.
„Prosil jsem vás, abyste stáli při mně. Věděl jsem, že mě nezradíte. A já vám teď na oplátku slibuji, že nezradím vás, venezuelský lid, naději veškerého lidstva,“ děkoval Chávez lidem, kteří se po vyhlášení prvních výsledků referenda shromáždili pod balkonem prezidentského paláce Miraflores v Caracasu. Nestál tam sám. Vítězství slavil ve společnosti svých nejvěrnějších a rodiny.
Jeho radost byla pochopitelná. Když si další prezidentský mandát pokoušel v referendu vymoci poprvé, v prosinci roku 2007, neuspěl. Tehdy se ovšem zapřísahal, že se nevzdá a vyhlásí další referendum. Prý pro dobro „všeho venezuelského lidu“.
Svůj krok vysvětloval tak, že by jinak neměl dost času, aby realizoval všechny „potřebné reformy“. Opozice to samozřejmě vidí jinak a tvrdí, že mu jde jen o to, aby uzurpoval pokud možno neomezenou moc.
Nové referendum musel podle ní vyhlásit co nejdřív proto, že měl strach z poklesu popularity. Ne tak bezdůvodně. Globální ekonomická krize totiž zasáhla i Venezuelu, která žije takřka výhradně z prodeje ropy. Ve velkých městech se navíc v poslední době nebývale rozmáhá zločinnost.
Jenže Venezuelci zatím prezidenta měnit nechtějí. Většina z nich souhlasí s tím, co v televizi nedávno řekla šedesátiletá učitelka z mateřské školky Nancy Plazaová. „Je to první prezident, který se stará o chudé, který skutečně miluje svou zem a svůj lid.“ I když to zní jako fráze, pro spoustu Venezuelanů hodně znamená.
Většina lidí v zemi totiž žije na hranici chudoby a stále ještě věří, že jim Chávez může pomoci.
„Díky němu mám zdarma prohlídky u lékaře a léky na srdce. Dřív jsem za to platila hotový balík,“ namítla Plazaová.
Referendum přitom pro Cháveze neskončilo právě drtivým vítězstvím. Podle prvních výsledků rozhodlo v jeho prospěch nějakých milion hlasů, což není moc (pro bylo cca 54 %, proti 46 % hlasujíc í c h ) . S tím si ale Chávez hlavu nelámal. Důležité bylo, že vyhrál. „Obracíme další důležitou stránku naší historie,“ hřímal v neděli večer z balkonu prezidentského paláce. „Zvedáme prapor vítězství, lidového vítězství.“
***
Chávez a jeho „revoluce“
Hugo Chávez, který byl prezidentem zvolen poprvé v roce 1998, se navenek pyšní hlavně bezplatnou základní zdravotní péčí, dostupnějším vzděláním a levnými, protože dotovanými potravinami. Chávez rovněž „znárodnil“ těžařský průmysl. Méně už se ví, že se Chávezovy „reformy“ týkaly například Nejvyššího soudu, který venezuelský prezident nenápadně osadil (stejně jako parlament) svými stoupenci.
