Potřebují Budějovice koncertní sály pro 1400 lidí?
Architekt Jan Kaplický rozděluje společnost i rok po své smrti. Právě kolem lidí jako on vznikají tábory fanoušků a odpůrců. Že realizoval jen pár svých projektů v Británii a Itálii? Že jeho obchodní dům v Birminghamu získal diváckou cenu nejošklivější britské stavby? Nevadí, tím spíše je pro fanoušky mužem, který porazí malé české poměry. A tím více ho dehonestují odpůrci.
Postaví-li České Budějovice „rejnoka“, kongresové centrum s koncertními sály pro 1400 lidí podle jeho projektu, bude to jakýsi Kaplického pomník. Je snad normální, aby ve světě uznávaný architekt neměl v rodné zemi jedinou realizaci? Tak zní logická otázka těch, kteří se marně těšili na „blob“ v Praze na Letné, na novou Národní knihovnu. Jenže monumentalita takového pomníku zakrývá některé podstatné otázky.
Nejde jen o to, že schválená změna budějovického územního plánu je jen krůčkem k realizaci. Spíše jde o rozdíly mezi oběma projekty. Praha zpackala, co mohla (porušená pravidla v soutěži, nezajištěné pozemky i peníze, politické podrazáctví), ale v zásadě bylo jasné, že novou Národní knihovnu potřebuje, že barokní Klementinum už nestačí ani kapacitně, ani technologicky.
V Budějovicích je to vlastně obráceně. Pozemek je bezproblémový na místě bývalých kasáren a o peníze se postará Jihočeská společnost přátel hudby. Ale ta hlavní otázka zůstává jaksi při zemi. Potřebuje stotisícové město koncertní sály pro 1400 lidí? Při vší úctě k Budějovickým, budou ty sály zaplňovat? Nebo jde jen o ten pomník, kterým se můžeme chlubit před návštěvníky?
Čtěte „Rejnok od Kaplického...“ na straně 1
