Rakouský novinář Gustav Chalupa byl nejen Zilkovým vrstevníkem, ale oba byli původní profesí žurnalisté, a navíc se i osobně znali.
* LN Rakousko stále žije aférou bývalého vídeňského starosty Helmuta Zilka, který měl v 60. letech donášet za úplatu československé Státní bezpečnosti. Někteří historici ale považují dokumenty o Zilkově spolupráci s StB za falzifikát. Vy jste se se Zilkem osobně znal. Je podle vás možné, že Zilk skutečně s komunistickou tajnou policií spolupracoval?
Podle mého názoru byl Zilk zcela určitě špionem nebo prostě něčím, co se k tomuto pojmu velmi blíží. Neřekl bych ale, že hlavním motivem jeho jednání byla od počátku snaha získat za informace peníze. Víte, Helmut Zilk byl zvláštní člověk. On chtěl u všeho být, všemu rozuměl, jemu nepochybně dělalo dobře, když se mohl cítit jako někdo, kdo hýbe dějinami, má důležité kontakty na obou stranách železné opony. To byl asi hlavní motiv. Nevylučoval bych ani, že zpočátku mohla za jeho kontakty s komunistickým režimem v Československu stát i upřímně míněná snaha sblížit Rakušany s jejich severními sousedy, žijícími v totalitním režimu. O něco podobného se snažila i řada rakouských politiků. Jenže u Zilka se to prostě zvrtlo.
* LN Jak to myslíte?
On prostě ztratil podle mého názoru půdu pod nohama. Zilk byl člověk, který rozuměl všemu. Znal jsem ho z televize a nikdy mi nebyl příjemný právě proto, že se pletl i do věcí, kterým vůbec nerozuměl. Právě proto, že chtěl být u všeho, se možná zapletl i s komunistickou bezpečností a jak se píše, možná i se CIA. Zároveň byl ale zvyklý užívat si života, vždycky se kolem něho pohybovaly hezké holky, rád se napil, pohyboval se ve vyšší společnosti. To byla vražedná kombinace. Podle mě Zilk prostě dospěl k názoru, že si může dovolit úplně všechno.
* LN Myslíte si tedy, že si Zilk nechal platit od československého komunistického režimu za informace, aby si mohl dovolit nákladný život?
To nemohu tvrdit, peníze podle mě určitě nebyly hlavním motivem, proč se stal agentem či špionem. Já pouze říkám, že Helmut Zilk žil nějakým životem, který pochopitelně něco stál a nebyly to určitě žádné malé částky. Jestli část nákladů hradil z peněz od StB, to je otázka.
* LN Vy sám jste v padesátých a na začátku šedesátých působil jako zahraniční korespondent v Praze. Vás se nikdy komunisté nepokusili získat ke spolupráci? Zvlášť, když umíte česky?
Ke spolupráci s komunistickou bezpečností se podle mě mohl zahraniční novinář tehdy dostat mnohem lépe ve Vídni než v komunistické Praze. Vídeň představovala evropské špionážní centrum, kde se setkávaly a střetávaly různé tajné služby z celého světa. Tam bylo hlavní hřiště, nikoliv v československém hlavním městě. To je i případ aféry Zilk. Já jsem v Praze nikdy přímou nabídku ke spolupráci nedostal, i když se mě snažili kontaktovat nebo si sjednávat schůzky, čemuž jsem se všemožně vyhýbal. Nikdy jsem žádné informace nikomu nepředával. Větší problém měli moji čeští přátelé. Stačilo, abych k nim jeden den přišel na návštěvu a druhý den už byli u výslechu. Já osobně jsem se cítil paradoxně velmi bezpečně. Byl jsem totiž neustále hlídán. Jednou mi třeba ukradli auto a když jsem to šel hlásit policii, řekli: pane Chalupo, nebojte se, odpoledne ho dostanete nazpátek. A opravdu stálo před domem. Prostě to auto jen chtěli prohledat. Když se mi pak ztratilo podruhé, už jsem nic nehlásil. Věděl jsem, že zase večer bude stát na chodníku.
***
Zilkův vrstevník
Rakouský novinář Gustav Chalupa se narodil v roce 1925 v Českých Budějovicích. V letech 1956–1961 působil jako zpravodaj několika rakouských listů v Praze, později také jako korespondent z Varšavy a z Balkánu. V Rakousku proslul tento nositel několika vysokých státních vyznamenání také svou reportáží z obsazení pražského rozhlasu během sovětské invaze v roce 1968.
