Olympiáda v Pekingu upírá pozornost světa na porušování lidských práv. Problém je nejen v Tibetu
PEKING Zatímco zraky světa se upírají na Tibet a politici tlačí na Čínu, aby zahájila jednání s dalajlamou, Pekingu narůstá problém i na další frontě – v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Tuto oblast na severozápadě země obývají převážně muslimové.
Čína v pátek oznámila, že zadržela 45 ujgurských „teroristů“, kteří plánovali útoky během letních olympijských her. Podle mluvčího čínského ministerstva veřejné bezpečnosti WuChe-pchinga patřili zadržení k Islámskému hnutí Východního Turkestánu (ETIM), jehož cílem je nezávislost Sin-ťiangu. Skupina podle Pekingu plánovala únosy zahraničních novinářů, turistů i atletů, bombové útoky a otravy potravin. „Podle pokynů hnutí měli být jeho členové připraveni začít s teroristickými útoky za užití výbušnin a jedů v květnu v Pekingu a Šanghaji,“ sdělil Wu.
Současné oznámení o odhalení „teroristů“ v Sin-ťiangu není ze strany Pekingu zdaleka prvním. Podle oficiálních čínských zdrojů policie na konci ledna v Urumči udělala zátah a odhalila „teroristickou skupinu“, která také plánovala útok během letní olympiády. Na začátku března se prý zase ujgurská žena měla pokusit o teroristický útok na palubě letadla.
Útok proti Ujgurům Ujgurští disidenti, zahraniční pozorovatelé i organizace zabývající se ochranou lidských práv jsou však k čínským tvrzením převážně skeptičtí. „To jsou vše výmysly. Skutečným cílem čínské vlády je nyní zorganizovat nějaký útok, aby jím mohla obhájit další přísná opatření proti ujgurskému obyvatelstvu,“ sdělila agentuře AFP ujgurská disidentka Rebija Kadírová, nominovaná v minulosti na Nobelovu cenu míru. Tato žena si v Číně odseděla více než pět let za „vyzrazování státního tajemství cizincům“.
Sin-ťiang má s Pekingem dlouhodobě napjaté vztahy, které se ještě zhoršily v 90. letech, kdy v oblasti několikrát propukly násilnosti. Ujguři mají ve vztahu k Pekingu mnoho společného s Tibeťany – zažili období nezávislosti a mají odlišné náboženství, jazyk i písmo než Číňané (Chanové). Peking k oběma oblastem také zaujal stejnou politiku. Jak do Tibetu, tak do Sin-ťiangu začal přesidlovat chanské obyvatelstvo, které nyní ovládá ekonomiku obou oblastí. I když se nyní Čína chlubí rozvojem Tibetu a Sin-ťiangu pod její vládou, těmi, kdo z něho těží, jsou opět Chanové, nikoli Tibeťané nebo Ujguři. Navíc podíl Chanů na populaci Sin-ťiangu v posledních 50 letech narostl z deseti na padesát procent.
I když v minulosti Čína o problémech v Sin-ťiangu raději nemluvila, po 11. září 2001 změnila taktiku. Tažení proti muslimům v Sin-ťiangu označila jako součást války proti teroru a pro svoje kroky začala shánět mezinárodní podporu. Před necelými pěti lety přišla se seznamem údajných teroristických skupin, jejichž cílem je vytvoření nezávislého Východního Turkestánu a začala lobbovat v USA i OSN, aby je zakázaly. Podařilo se jí to u dvou: Organizace pro osvobození Východního Turkestánu (ETLO) a ETIM, z něhož mají být právě zadržení „teroristé“. Zatímco ETLO vznikla v Turecku koncem 90. let a bojuje proti „čínské koloniální správě“, ETIM jsou islamisté usilující o nezávislost.
Za teroristy ostatně Čína na konci března označila i účastníky demonstrací v ujgurském Chotanu. Po rozehnání demonstrací místní vláda oznámila, že jejich cílem bylo „šíření separatistických tendencí“ a „povstání za nezávislost“. Ujguři tento výklad odmítli s tím, že protesty začaly kvůli zabití ujgurského obchodníka Mutallipa Hadžima, který zemřel v policejní vazbě. Jeho rodině bylo údajně nařízeno, aby tělo rychle pohřbila a o jeho smrti se s nikým nebavila.
***
Sin-ťiang – dobytý muslimský cíp Číny
Ujgurové patří mezi turkické národy, stejně jako Turci, Kazaši nebo Uzbekové. V autonomní oblasti Sin-ťiang na severozápadě Číny jich žije kolem devíti milionů. Ujgurové však svoji vlast nenazývají Sin-ťiang, ale Ujguristán nebo Východní Turkestán. Ujgurové vyznávají sunnitský islám, používají arabské písmo a mluví ujgurštinou, která je spolu s čínštinou v Sin-ťiangu úředním jazykem. Sin-ťiang byl dlouho znám jako Východní Turkestán. Roku 1876 ale vojska mandžuské dynastie Čching, která tehdy vládla Číně, získala nad Východním Turkestánem kontrolu a o osm let později bylo území připojeno k Číně.
O autorovi| Klára Tylová, dopisovatelka LN, Tchaj-wan
