Už dnes se dá bez velkého rizika omylu odhadnout, že hity voleb budou vedle rodinné peněženky protikorupční balíčky.
Většina návrhů dobře zní, těžko se kritizuje, ale bohužel nic podstatného neřeší. Jako zákaz anonymních akcií. Není žádný rozumný důvod, proč by v zemi usilující o jistou civilizační úroveň měl stát dávat vlastníkům šanci se skrývat. Jenže s bezejmennými akciemi to nekončí. Za majitele se jen bude vydávat podivná firma se sídlem v Lichtenštejnsku. Jako ta, jež oficiálně pronajala Marku Dalíkovi toskánskou vilu. Je to asi srovnatelně účinné jako majetková přiznání. Protřelí šíbři se zasmějí a vše přepíší v lepším případě na vzdálené příbuzné, v horším na bílé koně.
Korupci nevymýtí žádné formální příkazy. Lidé nepřestanou uplácet, dokud to pro ně bude výhodné a společensky přijatelné. Dokud budou sledovat seriál příběhů o podivně výhodných zakázkách přátel politiků, nepomohou nám ke skandinávské čistotě sebedokonalejší protikorupční balíčky.
Čtěte „Hledá se bič...“ na straně 14
