Střet s odboráři, kteří chtějí stávkovat za své benefity, má široký politický přesah
Hoďte sebou a změňte zákon, nebo ochromíme národní hospodářství, vzkázal vládě šéf odborového svazu železničářů Jaroslav Pejša. Pondělní stávka možná nebude, pokud do pátku vláda předloží parlamentu nový zákon o DPH. Odboráře neuspokojil přihrbený přístup sociálních demokratů, kteří jim slíbili jakýsi přílepek k zákonu. Oni chtějí řádný zákon, natvrdo, a to hned.
Kdo vládne Není pochyb o tom, že jde o čisté vyděračství. V době hospodářské krize, kdy soukromé podniky po dohodě se zaměstnanci jdou se mzdami dolů nezřídka o dvacet a víc procent a propouštějí nezřídka každého třetího zaměstnance, aby se udržely nad vodou, státní podniky a instituce odmítají i samo pomyšlení na náznak k solidárnímu postoji. Přitom jádro sporu s odboráři z oboru dopravy je absurdní. Oni sami by o žádné benefity nepřišli - bez ohledu na to, že o podobných výhodách se jiným pracovníkům ani nesní. Nikdo by jim nevzal jejich režijní jízdenky a stravenky a levné ubytování a cesty do zahraničí za obyčejným smrtelníkům nedostupné ceny. Mají starost, že by jim nastavení DPH na obvyklé ceny ztížilo příští vyjednávání o kolektivních smlouvách.
Sociální demokracie všude na světě se snaží být s odbory zadobře. Je to pro ně skoro zaručená voličská základna. Jádro sociálně demokratické filozofie leží v „principu nároku“. Ne zásluha, tedy výsledek za odvedenou práci, ale nárok je hlavní princip. Proto se Jiří Paroubek tak servilně přimkl k železničářskému vyděračství a slíbil onen zmíněný přílepek k návrhu zákona o veřejných zakázkách. Aby nebylo pochyb, že jeho servilita je bezmezná, Jiří Paroubek odborářům vzkázal, že se jeho partaj bude o přílepek zasazovat, i když odboráři v pondělí stát ochromí. To je situace neznámá i z šestákové literatury - tam se vyděračům neplatí, když splní hrozbu a chalupu vám zapálí. Odborářům ale narostl hřebínek tak vysoko, že ani Paroubek jeho vrcholu nedohlédne - oni svůj zákon chtějí hned teď. Ústavní soud nevidí přílepky rád a i z tohoto důvodu je sociálně demokratická iniciativa pochybná. Třebaže Paroubek dostal od odborářů facku, jeho vřelý vztah k nim se nezmění. Jeho vstřícnost jistě nebude u uren zapomenuta a s tím počítá jako se svým politickým benefitem.
Pozoruhodná však je vstřícnost vlády premiéra Fischera k odborářskému vydírání. Vláda má u veřejnosti nebývale dobré jméno. Ministr financí Janota jen poznamenal, že v této době ochromení dopravy nemůžeme potřebovat. Těžko odhadnout, v jaké době bychom je mohli potřebovat, nebo dokonce vítat. Je to prostě zkouška silou a už teď je jasné, kdo táhne za delší konec provazu.
Na koho by asi padla odpovědnost v případě, že by se v pondělí doprava zastavila a s tím by zmrzl hospodářský život v zemi. Jistě by to byla ODS, která v parlamentu zaujala krajně nepopulární pozici a snaží se bránit přijetí populistických návrhů levice. Však taky na občanské demokraty zaútočil Bohuslav Sobotka a okázale ODS vyzval, aby od svých obstrukcí ustoupila a „podpořila změnu, kterou požadují odbory a kterou podporuje jak premiér, tak ministr financí, a aby byla odvrácena hrozící stávka,“ řekl doslova. Je tedy jasné, kdo černého Petra do ruky dostane.
Kdyby ovšem sociální demokracie vedla odpovědnou politiku, vláda podpořená státotvornou většinou v parlamentu by se mohla proti odborářskému vydírání postavit. Něco takového je v našich podmínkách naprostá sci-fi. Vždyť na populistickém podbízení každému, kdo má hlasovací právo, stojí a padá sociálně demokratická politika.
Optimistické závěry nevyplývají z těchto úvah žádné. Leda snad odkaz na přísloví „čiň čertu dobře, a peklem se ti odmění“. Odboráři se u nás už nejednou přesvědčili, že svoje požadavky prosazují se snadností jinde neslýchanou a že tu nemají nikde v dohledu protivníka s pevnou páteří.
V případě, že se sociální demokracie po vyhraných volbách ujme vlády, odborářskou nestoudnost to jenom povzbudí. S jídlem roste chuť, praví další lidová moudrost. Lidový dům to možná myslí upřímně se svým projektem snížit každoroční zásek sekery do státní kasy na tři procenta HDP. Jestliže ale oni sami pomohli rozebrat úsporná opatření jako hyeny mršinu, až z nich zůstala kostra v podobě zvýšení daní, jak toho chtějí dosáhnout?
Z tohoto hlediska přesahuje spor o zaměstnanecké benefity rozměr pouhé odborářské šarvátky. Jde tu o to, jaké principy budou v nejbližším období určovat chod veřejných věcí.
Princip uvážlivosti a odpovědnosti to pravděpodobně nebude.
***
Třebaže Paroubek dostal od odborářů facku, jeho vřelý vztah k nim se nezmění. Jeho vstřícnost jistě nebude u uren zapomenuta a s tím počítá jako se svým politickým benefitem.
O autorovi| ONDŘEJ NEFF, e-mail: ondrejneff@gmail.com novinář a spisovatel
