I mnohé „špatné“ zprávy by vyzněly úplně jinak, kdyby se v nich řekla „celá pravda“, totiž kdyby dokázaly podat i kontext a souvislosti popisovaných událostí. Nemocnici dluží cizinci miliony, píše Karlovarský deník v titulku článku z 3. 8. 2009. To je pravda, ale zajímavá je i její druhá část: pokud cizinec nepracuje v ČR jako zaměstnanec, dokud nezíská trvalý pobyt, nemá přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění. Komerční pojištění je velmi drahé, musí být zaplaceno na rok předem a nezaručuje pokrytí nákladů na lékařskou péči. Tak drsné podmínky nikoho k pojištění nemotivují.
Komerční pojišťovny mají z pojištění cizinců velmi vysoké zisky a jistě by bylo zajímavé se podívat, jaký je u cizinců poměr mezi jejich příjmy z pojistek a výdaji na krytí léčebných výdajů. Problematika migrace je ale složitá, zákony nesrozumitelné, časový tlak na novináře příliš velký na to, aby se tématy mohli zabývat hlouběji. A tak jsou cizinci v médiích vykresleni způsobem, který je třeba brát s rezervou. Zvlášť proto, že oproti „místním“ mají omezenější možnosti se k tomu, co se o nich píše, vyjádřit.
Policie v hlavní roli Mnoho zpráv o cizincích, hlavně v lokálním tisku, ale i ve veřejnoprávní televizi, má jiného skutečného protagonistu: policii. Cizinci jsou objekty policejní akce a ta je většinou dramatická - kontrola, razie, zátah, odhalení. Tento typ zpráv je tak častý i proto, že se v nich sbíhá zájem médií a zájem policie: pro policii skýtá snadné zviditelnění, policejní akce je zase atraktivní událostí pro média. Novináři lokálního tisku rádi přebírají zprávy z policejních reportů, a když policie chystá zátah, pozve si k tomu média. Novináři mohou pod vlivem těchto kontaktů ztrácet ze zřetele, že policie (nebo třeba ministerstvo vnitra) je jen jedním z hlasů v dané události, že pohled státních institucí na věc je jen jedním z možných pohledů. Když nás Plzeňský deník 23. 7. 2009 informoval, že vyhoštěný cizinec ukradl čtyři balení kávy, mohli jsme se ptát, jestli zatímco policie stíhá migranta, který prchá se čtyřmi baleními kávy, neuniká někde do bezpečí skutečný zločinec, o kterém policie s médii nemluví. Zajímavé by bylo také prozkoumat, jak se medializovaly takzvané dobrovolné návraty neboli projekt ministerstva vnitra, který získal velký mediální prostor, ač se týkal jen pár stovek cizinců.
Nemluví - když se neptáme Cizinci ze své iniciativy média příliš nekontaktují. Netýká se to všech, mladí Vietnamci jsou velmi komunikativní, ale migranti a migrantky první generace nemají o komunikaci s novináři velký zájem; roli hraje jistě i jazyková bariéra. Získat kontakt na někoho z cizinecké komunity, kdo by byl ochoten a schopen se relevantně vyjádřit, není pro novináře úplně snadné. Možné to ale je, a to například prostřednictvím neziskových organizací, jež s migranty pracují. Někteří novináři toho využívají, mnozí jiní se ale spokojí s tím, že o vyjádření do článku o Vietnamcích požádají Čecha Marcela Wintera. Ten je sice mediálně činný, ale není reprezentantem vietnamské komunity, jak řada Vietnamců smutně konstatuje. Posílit hlas cizinců v médiích by pro vyvážení jejich mediálního obrazu a jeho přiblížení realitě bylo prospěšné.
***
Z titulků
Vyhoštěný cizinec ukradl
čtyři balení kávy
Plzeňský deník, 23. 7. 2009
Cizinci se v baru chovali
agresivně
Chebský deník, 25. 8. 2009
Cizinec dluží na svou dceru
Týdeník Sokolovska, 24. 6. 2009
Při kontrole cizinců nebylo
koho kontrolovat
Boleslavský deník, 1. 2. 2010
O autorovi| JITKA POLANSKÁ, Autorka pracuje jako koordinátorka programu Migrace ve společnosti Člověk v tísni
