PRAHA V souvislosti s ohlášeným odchodem Karla Brücknera od fotbalové reprezentace se často ozývá: stejně kvalitního nástupce nebude mít český fotbal po EURO k dispozici. Našel by se snad adekvátní kandidát za hranicemi?
Citlivé téma zůstane v nejbližší době pravděpodobně tabu. Prvního cizince na české lavičce se v dohledné době nedočkáme.
Manažer národního týmu Vlastimil Košťál ve včerejším rozhovoru pro server iDnes.cz prozradil, že nového kouče bude hledat v domácích zdrojích.
Současně připustil, že uvažoval o oslovení Ottmara Hitzfelda. Renomovaný německý kouč, který v této sezoně vede za bundesligovým titulem Bayern Mnichov, ale v předstihu upřednostnil nabídku Švýcarska. Reprezentace jednoho z pořadatelů evropského šampionátu se ujme hned po červnovém turnaji. „Ani v penězích žádný zásadní problém nebyl. Věřil jsem, že on by nám to úspěchy na šampionátech vrátil i ekonomicky,“ rozvinul svoji vizi Košťál. Tato možnost ale v únoru padla a další se nenabízí.
Volbu mezi českými kandidáty na druhou stranu není třeba brát jako nouzovou variantu. „Mezi českými a zahraničními trenéry není v kvalitě žádný rozdíl. Určitě nezaostáváme,“ míní Jiří Zalabák, ředitel oddělení vzdělávání trenérů na fotbalovém svazu.
Naladit se na stejnou vlnu O příchodu zahraniční akvizice nerozhoduje jen renomé konkrétního uchazeče. Cizinec také musí přistoupit na odlišnou mentalitu svých svěřenců. „Není jednoduché naladit se na stejnou vlnu. Podívejte, kolik Němců třeba odešlo do Afriky, a dokázali tam vydržet jen pár měsíců,“ nabídl Zalabák konkrétní příklad, kdy potřebná chemie nefungovala. U reprezentace by s tím neměl být problém. V klubech se její hráči se zahraničními odborníky naučili spolupracovat. „Pod jejich vedením šli výkonnostně nahoru,“ poznamenal Zalabák.
V počtu českých trenérů odcházejících do ciziny a jejich zahraničních kolegů, kteří by naopak zkoušeli najít štěstí v zemi Rosického a Čecha, existuje značný nepoměr.
Zdeněk Ščasný vedl v Lize mistrů Panathinaikos Atény, Ivan Hašek si zase ve francouzské lize vyzkoušel angažmá ve Štrasburku a St. Étienne. Pionýrskou práci odvádí Dušan Fitzel na Maltě, s jejíž reprezentací dosáhl v loňském kvalifikačním duelu proti Maďarsku prvního domácího vítězství po téměř čtvrt století.
Až na pár slovenských výjimek ale zahraniční osobnosti v Česku kariéru neudělaly. Může za to slabší atraktivita v porovnání s Anglií a Itálií? Podle Zalabáka je post reprezentačního trenéra šestého týmu v žebříčku FIFA dostatečně zajímavý i pro nejzvučnější jména. „Jsme fotbalová velmoc, takže každý zahraniční trenér by sem šel s pokorou, ale pořád by to pro něj byla velká neznámá.“
Právě krok do neznáma může znamenat výhru pro obě strany. Praktickou zkušenost s tím mají v Řecku. S Němcem Otto Rehhagelem dokráčel podceňovaný outsider před čtyřmi lety až k titulu evropských šampionů.
***
Zahraniční trenéři u evropských reprezentací
Anglie: Fabio Capello (Itálie) Bělorusko: Bernd Stange (Německo) Finsko: Stuart Baxter (V. Británie) Gruzie: Klaus Topmöller (Německo) Irsko: Giovanni Trapattoni (Itálie) Kazachstán: Arno Pijpers (Nizozemsko) Lichtenštejnsko: Hans-Peter Zaugg (Švýcarsko) Makedonie: Srečko Katanec (Slovinsko) Malta: Dušan Fitzel (Česko) Moldavsko: Igor Dobrovolskij (Rusko) Polsko: Leo Beenhaker (Nizozemsko) Portugalsko: Luiz Felipe Scolari (Brazílie) Rusko: Guus Hiddink (Nizozemsko) Řecko: Otto Rehhagel (Německo)
