„Nikdy jsem nebyl v Karlových Varech, ale vsadím se, že je znám lépe než leckterý rodák. Ulice i domy jsem zmapoval tak, že bych se tam myslím nyní orientoval, jako kdybych tam prožil deset let.“ Michail Maglov se potutelně usmívá. Je z Omska, ale žije v Litvě, kde získal politický azyl. Odtud kazí dobré spaní zkorumpovaným ruským byrokratům a politikům.
Jeho pýchou je „průvodce po Karlových Varech“ – mapa, na které okamžitě zjistíte, kdo si tady co koupil a za kolik. K čemu je to dobré? Ke zjištění, že mnozí ruští státní zaměstnanci mají majetek za mnohem více peněz, než si mohli vydělat za celý svůj dosavadní život.
Vše z otevřených zdrojů
Jedním ze základních principů práce Maglovovy skupiny je čerpání výhradně z veřejných zdrojů. Své důkazy shromažďuje legálně, neodvolává se na nejmenované policejní zdroje, nechodí na tajné schůzky s politiky. „Každý běžný člověk musí mít možnost dohledat si to, co dělám,“ říká Maglov. Sedí za počítačem, hledá a analyzuje. Ověřuje a srovnává. To je podstata projektu „Municipalnyj scanner“ (Obecní skener), který vymyslel a představil na semináři pořádaném v Praze Sdružením investigativních novinářů.
Maglov nejprve vyzkoušel svůj nápad s vytvářením map vlastnictví a firem patřících osobám placeným z veřejných peněz v ruské Jaroslavské oblasti. Když zveřejnil první nezvratné důkazy o korupci, funkce byl zbaven vicegubernátor a vzápětí i šéf místního zdravotnictví.
„Jednou jsem náhodou narazil na obchodní rejstřík České republiky. Šokoval mne svojí otevřeností a komplexností. Řekl bych, že český rejstřík je nejlepší v Evropě. A ještě zadarmo.“ Na Maglova začala z českého obchodního rejstříku vyskakovat ruská jména a bylo jich mnoho. Mezi první „úlovky“ patřil člen dumy Permské oblasti, který má v Česku nejen firmu, ale i povolení k pobytu. Což je v souběhu s poslaneckou funkcí porušení ruského zákona. Maglov předal kauzu místním médiím a poslanec měl doposlancováno.
Obecní skener míří hlavně na místní politiky. Chce pomoci ruským lokálním médiím, aby se měla o co opřít ve svém věčném boji se zkorumpovanými místními byrokraty.
Rusové, Ukrajinci, Kazaši...
Po Praze se Maglov zaměřil na Karlovy Vary. „Stáhl jsem si podrobnou mapu se všemi ulicemi a čísly domů. Pak jsem vstoupil do českého katastru nemovitostí a našel si informace o vlastnících ve městě. Zaměřil jsem se na jména lidí, kteří nejspíš pocházejí z bývalého Sovětského svazu.“
Maglov prověřil obrovské množství dat, až se mu povedlo vytvořit „průvodce po Kalových Varech“ – s údaji o všech ruských, ale i ukrajinských poslancích, kteří si zde nakoupili nemovitosti. Narazil na příbuzné kazašského prezidenta Nazarbajeva i na řadu Ázerbájdžánců včetně členů prezidentova okolí – ti skupovali nejdražší nemovitosti. „Například v ulici Sadová jsme našli deset hotelů, které oficiálně patří vládě republiky Tatarstán, moskevské radnici, něco tady má i pan Bašajev, tchán ázerbájdžánského prezidenta.“
Do nemovitostí v Česku neinvestují velcí oligarchové. Podle Maglova sem míří nižší střední úroveň. Ti nejbohatší nakupují v USA, Británii, Švýcarsku či Španělsku. „Česko je dostupné pro lidi na úrovni vedoucího odboru v Moskvě… Ale pro poslance moskevské dumy už bude vaše republika málo. Ti budou koukat po Španělsku či Itálii,“ tvrdí Michail.
„Jednou se novináři ptali člena výboru pro lidská práva ázerbájdžánského parlamentu, kde vzal peníze na byt v Česku. A on řekl: Prosím vás, takový byt v Praze je levnější než garsonka na předměstí Baku. Škoda že se na původ peněz těchto lidí neptá česká policie.“
