Pondělí 2. srpna 2021, svátek má Gustav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Covidové Vánoce: v mundúru i s kyslíkem. Sem tam je vidět výzdoba, pro pacienty toho příliš udělat nelze

Česko

  5:00
Praha - „Na svátky bych byla nejraději doma,“ krčí rameny čtyřiasedmdesátiletá Jana Vyplelová z Ostravy-Poruby. Jenže je pravděpodobné, že s rodinou se na Štědrý večer neuvidí: je totiž jednou z pacientek na covidovém oddělení Kliniky infekčního lékařství v ostravské fakultní nemocnici.

ilustrační snímek foto:  Petr Topič, MAFRA

Podobně jako ona stráví zřejmě v nemocnici na lůžku svůj nejoblíbenější sváteční den tisíce dalších lidí. Podle dat ministerstva zdravotnictví je momentálně kvůli covidu hospitalizováno 4728 pacientů. O ty se navíc i přes svátky musí někdo postarat.

Paní Jana už má nejhorší fázi onemocnění za sebou. Pro Lidovky.cz popsala, že nejobtížnější chvíle zažila v pátek, když měla pocit, že nemůže dýchat. Teď už se cítí lépe, ale přesto jí lékaři vypomáhají kyslíkem, který do plic vhánějí skrze nosní trubičky.

Oddělení ARO v nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně.
Oddělení ARO v nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně.

Kdyby byla na Štědrý večer doma, strávila by ho s manželem a synem. Takhle svátky prožije ve společnosti obětavých lékařů a zdravotníků. Právě k zaměstnancům nemocnice proto chová velký obdiv. „Vůbec to sestřičkám ani doktorům nezávidím, musí mít na sobě pořád ty mundúry a taky by chtěli být na svátky doma,“ říká ustaraně.

Třeba Jan Grimm, zdravotník z ostravské Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, vidí svoji službu čtyřiadvacátého prosince jako logický a vstřícný krok vůči kolegům. Na směnu se přihlásil dobrovolně. „Sám děti nemám, takže je lepší, aby byli na svátky doma spíše ti, co už mají vlastní rodinu,“ říká pro Lidovky.cz věcně.

Domů se podívá po dvanáctihodinové směně aspoň večer, kdy zajede za rodiči na nedalekou chatu u Budišova. „Myslím, že to mamina bez třicetiletého syna přes den přežije,“ dodává k tomu žertovně Grimm.

Grimm také tvrdí, že by se svátečních tradic vzdávat nechtěl, i když je bude muset letos obětovat práci. „Vánoce tu byly a budou, stejně jako nemoci,“ myslí si ostravský zdravotní bratr s tím, že setkání s rodinou může naopak dobře zapůsobit a odvést myšlenky od covidové epidemie.

V samotných špitálech je to ale samozřejmě s vánoční atmosférou těžší. Sem tam je vidět nějaká výzdoba, ale pro pacienty na covidových odděleních toho tolik udělat nelze. V Grimmově případě to platí absolutně: jeho pacienti jsou kvůli vážnému stavu v umělém spánku.

Přijít domů po třech dnech

U těch ostatních, jako je paní Jana, je to strohé. „Doktorka ještě zvažuje, jestli by mě neposlala přece jen domů. Ale jestli tu zůstanu, tak budu na lůžku a koukat na televizi,“ plánuje seniorka, která má na pokoji jednu spolubydlící. Ta den před Štědrým dnem odjede domů, a Jana tak na pokoji na svátky osiří. Nic jiného než nemocniční místnost navíc ani neuvidí – kvůli možné infekčnosti nemůže ani na chodbu.

V téže ostravské „fakultce“ stráví na oddělení ARO celý čtyřiadvacátý prosinec anesteziolog Martin Duksa. Ve svátečních směnách je už veterán, bere si je pravidelně každý rok. Zvláště letos si je „užije“. Na programu má totiž čtyřiadvacetihodinovou směnu přímo na Štědrý den. Začne v sedm hodin ráno a z nemocnice vyjde až na Boží hod v ranních hodinách.

„Část našeho oddělení je pro běžné pacienty, ale dvě JIP máme vyčleněné na covid. Plus ještě další dvě JIP. Celkem nám to vychází, že se budeme starat o zhruba 36 pacientů ve čtyřech lidech,“ vysvětluje energicky lékař, který má pod sebou nejtěžší případy.

Celý Štědrý den tak bude pečovat o devět pacientů. To je na jednoho lékaře pořádný zápřah. „Počítám, že do jedné až druhé hodiny se nezastavím. Ale pořád je to lepší než varianta, kdy se nic neděje,“ usmívá se anesteziolog.

Běžně by měl na oddělení šest pacientů, covid ale v nemocnicích hraje s jednotlivými segmenty škatulata. Do péče tak Duksa dostane i nemocné z „cizího“ oddělení, které ještě nezná.

Pokud by ale zrovna nebyl v ochranném covidovém obleku a nestaral se o lidi na ARO, neumí si podle vlastních slov představit, čím jiným by se zaměstnal.

„Po tolika letech už nevím, co bych dělal. Míval jsem vždy dlouhé směny. Rád dám přednost s volnem spíše kolegům s rodinami,“ vysvětluje věcně lékař.

Zažil už i extrémnější vánoční směny, když ještě jezdil se záchrankou. „To jsem přišel do práce čtyřiadvacátého ráno a domů jsem přišel sedmadvacátého v šest ráno. Občas má člověk prostě ‚hezké‘ Vánoce,“ říká Duksa, který si letos „střihne“ vedoucího služby.

Sám už zimní svátky nikterak neprožívá, navozování vánoční atmosféry přímo v nemocnici mají na starost spíše sestřičky, které se postaraly o výzdobu, nastrojení stromku a nějaké to cukroví.

Jelikož má pod sebou těžké covidové případy, nemusí Duksa žádosti o přeložení do domácí péče příliš řešit. Jak sám říká, většina z takových pacientů je ráda, že vůbec může dýchat. Možnosti dostat se domů se ale prý dožadují spíše ti na ostatních, necovidových JIP odděleních, kde leží lidé třeba po operacích.

Noční směnu si na Štědrý večer bude muset odpracovat také Jan Seifert, zdravotní bratr z oddělení JIP na 4. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jelikož vlastní rodinu zatím nemá, jsou to i v jeho případě několikáté svátky, které stráví v práci. Letos si proto Štědrý den o 24 hodin předsunul.

Na atmosféru není čas

„Z úterý na středu mám také noční, ale jinak mám ve středu volno. Pojedu rychle za rodiči oslavit Vánoce do Hlinska a pak zase zpět do nemocnice,“ popisuje pro Lidovky.cu svůj plán mladý zdravotník.

Za „necovidového“ stavu by měl na pětičlenném oddělení, o něž se stará, mnohem méně lidí v umělém spánku. Jenže koronavirus poměr přetočil. Dnes už je na ventilátorech většina pacientů.

Že stráví Štědrý den v ochranném obleku, mu přijde smutné, raději by byl se svou rodinou. „Ale doba je taková, nedá se nic dělat. Pokusíme se vánoční atmosféru navodit také pacientům. Nakoupili jsme s kolegy takové vánoční čepičky, aby měli lidé na lůžkách alespoň pocit, že jsou Vánoce,“ říká Seifert.

A dodává, že oproti minulým rokům není letos na vytváření sváteční atmosféry čas. Na sesterně si proto aspoň udělali adventní věnec a každou neděli si zapálí svíčku. „Je to letos zkrátka jiné než minulé roky,“ shrnuje.