KOLOMBO/PRAHA „Jsem jako pavouk uprostřed sítě,“ řekl vůdce Tamilských tygrů na Srí Lance Vélupilláí Prabhákaran na začátku devadesátých let v rozhovoru s indickým novinářem. A měl pravdu. Po několik desetiletí byl totiž mozkem, srdcem i duší nakonec neúspěšného boje tamilské menšiny o vlastní stát.
Jako guerillový válečník (v jednu chvíli ovládal až třetinu Srí Lanky) byl prý navíc stejně krutý jako Usáma bin Ládin a stejně zanícený jako Che Guevara. Jestli jsou ale skutečně pravdivé čerstvě odvysílané záběry srílanské televize ukazující mrtvé Prabhákaranovo tělo, znamenalo by to pro tamilské hnutí hotovou apokalypsu.
Radost měl naopak prezident Mahinda Radžapakse, který včera v parlamentu vyhlásil definitivní vítězství vládních sil nad tamilskými povstalci a osvobození země od terorismu. Prabhákaranovo postavení vystihl velitel armády Sarath Fonseka. „Na bojišti bylo nalezeno tělo teroristy Prabhákarana, který zničil tuto zemi,“ citovala generála BBC. Na záběrech je možné vidět tělo muže oblečeného v uniformě s vypoulenýma očima a otevřenou pusou. Jeho tvář s typickým knírkem připomíná Prabhákarana. Tamilové sice smrt svého vůdce ještě před zveřejněním záběrů popírali, ale neměli důkaz.
Kdo vlastně byl Prabhákaran? Narodil se jako nejmladší ze čtyř dětí v roce 1954 na poloostrově Jaffna. V dětství prý byl velmi plachý a ležel v knihách.
Už tehdy ho fascinovaly životní osudy Napoleona a Alexandra Velikého (později si prý zase oblíbil filmy Clinta Eastwooda).
Do hnutí odporu se zapojil zřejmě proto, že pociťoval diskriminaci ze strany většinových Sinhálců. V roce 1973 založil skupinu, na jejímž základě o několik let později vznikla organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu usilující o nezávislost. Na rozdíl od marxistického revolucionáře Che Guevary však Prabhákaranovi chyběl jakýkoliv ideologický základ. Jeho postupně sílící hnutí bylo čistě nacionální. Cukrovkou trpící rebel proslul svou ukrutností a odhodláním. Již v sedmdesátých letech zřejmě z blízkosti zastřelil starostu města Jaffna.
Tygři se díky němu stali silou, která čítala více než 10 tisíc žoldáků, včetně žen a dětí. V džungli se Prabhákaran dokázal rychle přesouvat z jednoho úkrytu do druhého. Ve vleklé válce disponoval i letectvem a dělostřelectvem. Prakticky se stal vynálezcem sebevražedných útoků - takto zahynul v roce 1991 třeba někdejší indický premiér Radžív Gándhí. To se však ukázalo jako chyba, protože tím podle mnohých přišel o podporu Indie. „Rozumím významu života, ale naše právo je mnohem hodnotnější,“ ospravedlňoval i civilní oběti muž hledaný Interpolem.
V posledních letech se Prabhákaran ukrýval. Nikdy se nechtěl stát zajatcem, nosil proto na krku kapsli s jedem.
„Začal jsem toto hnutí s pevným přesvědčením, že mě nepřítel nikdy nedostane do rukou živého,“ řekl již dříve. To přání se mu nakonec i splnilo.
***
Žije, nebo je po smrti?
Srílanská televize odvysílala záběry těla vůdce Tamilských tygrů Vélupilláíe Prabhákarana, který prý nedávno zahynul spolu s dalšími povstalci. Prabhákaran se svým typickým knírem na nich má otevřené oči, oteklý obličej a ustřelený vršek hlavy. Povstalci to ale odmítli. Podle nich je „milovaný vůdce naživu, v bezpečí a daří se mu dobře“. V bojích však dříve podle televize zahynul i Prabhákaranův nejstarší syn Charles Anthony.
„Začal jsem toto hnutí s pevným přesvědčením, že mě nepřítel nikdy nedostane do rukou živého.“
