Bývá zvykem stěžovat si, že ty nejlepší pořady a filmy se na obrazovkách objevují až teprve v pozdně nočních hodinách. Minulý čtvrtek však Česká televize postavila tohle pravidlo na hlavu – a vystřihla rovnou dvojnásobné oxymóron: uvést jedno z nejslavnějších děl „temného“ žánru film noir, nota bene nazvané Hluboký spánek, v deset dopoledne, to už je pořádná ironie. Ale což, člověk si mohl tuhle kriminálku podle Raymonda Chandlera od mistra práce všeho druhu Howarda Hawkse aspoň nahrát a pustit si ji po půlnoci. Zato dramaturgové ČT 1 aby se teď modlili, že všechny děti byly tou dobou ve škole a mravokárci na zdravotní procházce: přinejmenším ta nechvalně proslulá dialogová přestřelka o koních mezi Humphreym Bogartem a Lauren Bacallovou je tak natlakovaná sexuálními narážkami a erotickým dusnem, že vedle ní nějaké Peříčko vypadá nevinněji než hra na doktora.
Na víkend televize nabili připomínkami teroristických útoků na New York – Nova Stoneovým „slzákem“ World Trade Center, ČT 1 zakončením dvojdílného dílka Po stopách 11. září. ČT 1 o den později předznamenala blížící se kinopremiéru Hřebejkova Nestydy (spoluprodukovaného Novou) uvedením jeho Krásky v nesnázích. Jinak programové plány nasazovaných filmů v poslední době staví na hereckých a režisérských cyklech: skončily monografické přehlídky Godarda, Delona a Julie Robertsové, probíhá retrospektiva Clinta Eastwooda a Jackieho Chana (První rána na Primě: vynikající bitka se štaflemi!) a černošský komik Martin Lawrence bůhvíproč pobíhá napříč kanály (mizerní Mizerové 2 v pátek na Nově, stejně bídný Agent v sukni o den později na ČT 1).
Kolekce filmů je to pestrá a najdou se v ní i perly; problém spočívá v tom, že naprostá většina z nich běží na obrazovce s dabingem. Argumenty, že tak to chodí už celá desetiletí a že „stará dobrá česká“ škola dabingu, Filipovský a spol., neměla konkurenci, neobstojí: dabing se dávno seká jako na běžícím pásu, je mrzačením (uměleckého) díla, v kinech jsme se bez něj žít naučili a stejně jen brzdí schopnosti populace používat cizí jazyky. Není to tak dávno, co si Václav Marhoul na tiskovce k Tobruku liboval, že mu v poušti herci každou chvíli neutíkali dabovat pro televizi, a je to pár dní, co jsme se s kolegy shodli, že tisící repríza Cirkusu Humberto předčí všechny nové české seriály nejen díky tomu, že má na rozdíl od nich solidní literární předlohu, ale i proto, že se mu herci mohli věnovat na sto procent a nemuseli drobit svou pozornost melouchy. Dabing je zlo, umožňující „sledovat“ filmy od žehlicího prkna. A kdykoliv člověk v televizi zahlédne titulky, je to automaticky známka kvality: zatímco v neděli večer na Primě běžela příšerně namluvená komedie Smrt jí sluší, ČT 2 pokračovala titulkovaným komorním dramatem Lianna v retrospektivě režiséra Johna Saylese, který letos navštívil festival v Karlových Varech. Který film byl asi lepší?
Ale zpátky domů. Retro, „magazín o věcech, které nás obklopovaly v dobách komunismu“, na ČT 1, by se měl dětem a mládeži pouštět povinně místo někdejších cvičení civilní obrany. Třeba úterní díl o chalupaření coby jedné z mála možností úniku a seberealizace v šedivých Husákových letech vydal za celou sociologickou přednášku.
