„Když slyším proklamace o renesanci jaderné energetiky v Evropě, vždycky se musím pousmát,“ řekla LN předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová. Jedna věc je totiž podle ní politické rozhodnutí a druhá technická proveditelnost celého projektu. „Poté, co většina evropských zemí přestala rozvíjet jadernou energetiku, se průmysl přeorientoval na jiná odvětví a dnes nemá pro takzvaný rozvoj jádra ani dostatečné kapacity, ani dostatek kvalifikovaných zaměstnanců. A to je i případ Česka,“ uvedla Drábová. Z hlediska úvah o novém jaderném zdroji v Česku podle ní každopádně platí jednoduché pravidlo: „Aby se mohlo začít uvažovat o nové jaderné elektrárně, musela by se v republice změnit celá řada věcí, od struktury průmyslu až k podpoře technického školství.“ S jejími slovy souhlasí i vedení společnosti ČEZ. Případná poptávka po nových jaderných zdrojích by mohla podle mluvčího společnosti Ladislava Kříže, vést k tomu, že se průmysl i školství začnou více přizpůsobovat právě této poptávce. Kříž ale zároveň potvrzuje, že i kdyby se o stavbě nové jaderné elektrárny v Česku rozhodlo už včera, elektrárna by nezačala dodávat elektřinu dříve než v roce 2022. A to za předpokladu, že půjde všechno hladce.
Stavba nové jaderné elektrárny by v závislosti na typu reaktoru navíc vyžadovala i určitou mezinárodní spolupráci. Kdyby se Češi rozhodli pro jaderný blok o výkonu vyšším než temelínských tisíc megawattů, muselo by tomu podle odborníků předcházet i zvýšení přeshraniční kapacity rozvodných sítí. A to pro případ, že tak velký zdroj najednou vypadne a musí ho krátkodobě nahradit nákup elektřiny v zahraničí. „Současná kapacita sítí přes hranice je pro možný výpadek tak velkého nového zdroje v Česku nedostatečná,“ uvedla Drábová. Pro Česko by byly podle ní nejvýhodnější menší bloky o výkonu mezi šesti sty až osmi sty megawatty, které ale dnes žádný z velkých výrobců nenabízí.
