Stále častěji se v českých školách setkáváme s testováním žáků na přítomnost drog v jejich organismu. Svým způsobem je to pochopitelná snaha ředitelů zajistit, aby jejich škola byla bezdrogová zóna.
Jenže jejich vynalézavost je v tomto ohledu velice pestrá a dopad na žáky přiměřený způsobu, jakým je kontrola prováděna. Některé školy uzavřely smlouvy s policií či celníky k výcviku psů „čichačů“ a pouští tyto psy do šaten a tříd, aby očuchávali svršky a tašky nic netušících žáků a tím se cvičili ve svém „oboru“.
Pokračování na straně 12
Dělat testy na drogy ve školách?
Dokončení ze strany 1
Někteří ředitelé se pasují do rolí zdravotnických bratrů a nic netušíce o hygienických normách odebírají žákům moč či sliny; výsledky testu na přítomnost drogy rozhodují o jejich dalších osudech. Někde se chlubí tím, že po odchodu dětí ze třídy začínají provádět stěry z lavic, aby zjistili, zda se mezi žáky nevyskytují drogy. Někteří se chlubí, kolik přistižených žáků ze školy dostali.
Pokud chcete namátkovým testům podrobit nezletilého, musíte podle zákona získat souhlas jeho rodičů. Tuto nepříjemnost některé školy řeší tak, že souhlas rodičů s testováním jejich potomků vyžadují v přijímacím řízení jako nutnou podmínku pro přijetí.
V Praze naštěstí není testování tak rozšířené, ředitelé tu volí většinou jiné, vhodnější formy: poradny, střediska výchovné péče nebo pohovory s rodiči. Za Prahou je ale situace často dost odlišná.
Na jednom gymnáziu v Českých Budějovicích byl po testech vyloučen jeden žák těsně před maturitou a celý spor musel nakonec řešit až hejtman. V Libereckém kraji mají některé školy dohodu s celní správou, že budou poskytovat svršky svých dětí k výcviku služebních psů.
Zatím nejakčnější způsob protidrogové prevence byl zaznamenán v jedné základní škole ve Slaném, když na popud státní zástupkyně do devátých tříd vtrhlo komando policistů, žáci byli vyhnáni na chodbu, kde pod dohledem museli po dobu prohledávání tříd stát a ani se nehnout. Ředitel si celou akci velice pochvaloval, ale až do doby, kdy mu policie odmítla říct, zda skutečně něco našla, a když, tak u koho. Zabavit dítěti drogu není jen tak Testy v rukou nekompetentních vykonavatelů jsou velkým nebezpečím jak pro testované, tak i pro ně samotné. Pokud je totiž nález pozitivní, cítí povinnost nějak reagovat, většinou mají pocit, že musí trestat, čímž se ale snadno mohou dostat do kolize se zákony. Vždyť většina pedagogů, různým kurzům a školením navzdory, stále ještě nemá ani základní povědomí o účincích návykových látek - což se týká i léků normálně předepsaných lékařem -a často nemají ani ponětí o tom, jak se na člověku užití drogy projevuje. Dát pedagogovi do ruky možnost, aby si žáka, který se mu bude zdát „nějakej divnej“, mohl otestovat, je proto velice ošidné. Ono totiž zabavit dítěti drogu a uložit ji až do příjezdu policie u sebe v kanceláři může být nebezpečné i pro ně. Rázem se totiž mohou dostat do konfliktu se zákonem, který zakazuje přechovávat drogu v „množství větším než malém“. Těžko budou dokazovat, že ji mají jen pro vlastní spotřebu.
Co se mezilidských vztahů týče, je moderní škola velice křehkým prostředím. Proto pedagog testující přítomnost drog může velice lehce narušit i ten minimální pocit důvěry, který je pro smysluplnou práci ve škole nepostradatelný. Takto brutální metody mohou do trojúhelníku „učitel-žák-rodič“ vnést záludné pocity podezíravosti, obviňování přerůstající až v nepřátelství a ztrátu sounáležitosti se školou. To všechno může mít zničující vliv na úspěšnost školy, pro pedagogy, kteří by si u žáků rádi vybudovali autoritu, je to slepá ulička.
Jedna věc se musí uznat: strach z testů a možných důsledků může omezit přítomnost drog ve škole. Těžko ale můžeme předpokládat, že se dotyčný žák vzdá drogy úplně. V tom případě je to ale pouze alibistický krok ze strany ředitele, pokus zajistit, aby škola byla takzvaně čistá. O děti v tomto případě zas tolik nejde.
Pokud ovšem ředitel školy není pokrytec, nebude se starat o přísun nových sad testů, nýbrž poskytne prostor metodikovi prevence, aby mohl systematicky rozvíjet preventivní program školy, aby se vzdělával, aby byl za svoji práci patřičně ohodnocen a především aby měl čas a prostor působit nejen na žáky, ale hlavně na pedagogy. Především od učitelů se totiž odvíjí vytváření pozitivního školního prostředí a důvěry mezi učiteli, žáky i jejich rodiči. To je ta potřebná školní prevence.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Jiří Pilař, speciální pedagog
