Znáte výraz diplomacie dělových člunů? Je z 19. století, doby, kdy zájmy Evropy v Asii prosazovala děla. Má Čína zaujmout takový, či onaký postoj k opiu? Pošleme tam dělové čluny a je vystaráno, říkávalo se před sto padesáti lety. Teď se situace pomalu obrací. Ne snad že by Čína posílala své dělové čluny do Evropy, ale už je v pozici toho, kdo diktuje postoje a pravidla. Kdo tomu nevěří, ať se podívá na návštěvu Angely Merkelové v Pekingu.
V celé publikované agendě najdeme pouhé dva body, kdy premiér Wen vystupoval vůči kancléřce v roli žadatele. V prvním šlo o status, o to, aby EU uznala Čínu za tržní ekonomiku, a tím jí nemohla zvýšit obchodní bariéry. Ve druhém o zrušení evropského zbrojního embarga, uvaleného na Peking po masakru na náměstí Tchien-an-men. Ve všem ostatním, třeba v marném apelu na to, aby Čína vykonávala více pro ochranu ovzduší, byla Merkelová v roli žáčka.
Formální status Číny v EU a zbrojní embargo, to jsou poslední dva body, v nichž Čína od Evropy něco chce a Evropa odporuje, poslední bašty vzdoru. Zůstává přitom nechtěnou ironií, že Čína je v Radě bezpečnosti OSN, v nejužším klubu planety, jen proto, že patří k vítězům druhé světové války. A teď sama žádá poraženého, aby Evropu přesvědčil, že už je kapitalistická. Mao Ce-tung se obrací v hrobě.
Budiž Angele Merkelové dík, že oba požadavky odmítla – navzdory tomu, že její předchůdce Gerhard Schröder zrušení zbrojního embarga Pekingu slíbil. Ale až budou příští historici hodnotit začátek 21. století, možná napíší, že to byl poslední odpor Evropy před tím, než své dělové čluny vyslala Čína.
