O zvuk politikova veřejného působení se nese dvojím směrem. První, kratší, je tónem bezprostředních výsledků jeho činnosti a je občany hodnocen v nejbližších volbách. Druhý, delší, je tón étosu, který ještě dlouho zní po ukončení aktivní činnosti politika a v lidech vytváří vyjádření určité dějinné etapy. Sociální demokrat Rudolf Bechyně, od jehož narození dnes uplyne 129 let, byl typem politika, který dokázal ve svém veřejném vystupování obsáhnout obě polohy.
Prošel bezpočtem bitev o směřování sociálnědemokratické politiky, stál proti Šmeralovi, hájil demokracii a Masaryka. Nelekl se ani nejtěžších výzev, a to především v době hospodářské krize, kdy zastával funkci ministra pro zásobování lidu. Prošel mnichovskou krizí, emigroval, znovu se pustil do zápasu o svobodnou samostatnou republiku. Téměř symbolicky umírá těsně před komunistickým převratem.
Pro charakteristiku jeho politického myšlení je výstižná příhoda z Prostějova. Při veřejné schůzi dělníků se dostal na počátku 20. let do sporu s pozdějším zakládajícím členem KSČ a radikálním marxistou, revolucionářem Aloisem Munou. Zatímco Muna napadal Masaryka jako agenta kapitálu a zaprodance Západu, Bechyně se prezidenta Osvoboditele zastával. Diskusi rázně ukončil prohlášením, že prioritním úkolem je zajistit chléb pro hladovějící lid, a ne dělat v republice revoluci.
Pracovat a neblouznit Krizi československé demokracie na sklonku první republiky těžce nesl. V té době se kriticky vyjadřoval o zjednodušeném chápání demokracie, které podstatu demokratických mechanismů redukovalo na ustavování parlamentní většiny a taktiku politického střetu nadřadilo nad zásady a čest. Nepotřebujeme mnoho fantazie, abychom si představili, jakými výrazy by počastoval způsob ustavení poslední politické vlády či pravicí zavedený nemorální systém přeběhlictví a politické korupce. A lhal-li Nečas o zavedení regulačních poplatků, použil-li lež jako nástroj politické taktiky, prokázal, že má možná smysl pro taktiku, ale že úplně ztratil smysl pro zásady a čest.
Drobná, běžná každodenní práce nestrhne silou emocí a nemá tu romantickou přitažlivost „jednoduchých“ revolučních řešení. Propaganda má sice tisíc úst, ale jeden jazyk. Tehdejší munovsko-marxistická, stejně jako ta dnešní pravicová. Ohlupuje rozum, zamlčuje souvislosti, straší, podbízí, z dýmu ideologie vytváří budoucnost. Pro zachování řádu věcí, ba pro samu podstatu lidské progrese se musí najít politici, kteří se dokážou vymanit z kolotoče líbivosti a včas říct - je třeba pracovat a neblouznit. Je silou sociální demokracie, že vždy měla ve svých řadách věcné politiky, kteří stáli oběma nohama pevně na zemi.
Rudolf Bechyně zasvětil svůj politický život prosazování ideálů sociální demokracie; věřil ve smysl neodcizené práce, věřil v zásady, v demokracii, ve svobodu, rovnost, ve spravedlnost, věřil v solidaritu. Za sto třicet dva let své existence se sociální demokracie pochopitelně modernizovala a mnohokrát proměnila svůj zevnějšek. Ideály však má stále stejné.
O autorovi| JIŘÍ PAROUBEK, předseda ČSSD
