Uvedl to dnes Český rozhlas Radiožurnál. Vyplývá to ze záznamů zpravodajské služby generálního štábu. Dienstbier ale jakoukoli vědomou spolupráci s vojenskou tajnou službou popřel.
Informace zveřejnil Ústav pro studium totalitních režimůZpravodajská správa generálního štábu (ZSGŠ) existovala v letech 1945 až 1992. Šlo o vojenskou rozvědku, jejímž úkolem bylo operovat za hranicemi Československa (jejím opakem byla Vojenská kontrarozvědka - VKR). |
Vybrala si ho údajně jako takzvanou krycí adresu, tedy člověka, který přijímá a přeposílá tajnou korespondenci špiónů. Jestli ale Dienstbier s vojenskou tajnou službou nějak spolupracoval, z dostupných materiálů nelze doložit.
"Já o ní (spolupráci) vůbec nic nevím. Pro mě je to blbost. Vy říkáte, že je to z Generálního štábu, tam už si vůbec nedovedu představit, co mohlo koho vůbec napadnout mě někam zařadit jako potenciální subjekt spolupráce, protože nic takového nemohlo nikdy přijít v úvahu. Já mám jednu obrovskou výhodu, že od dětství jsem nesnášel jakékoliv fízly," reagoval Dienstbier na informace v rozhovoru pro Český rozhlas.
Po Dienstbierovi měl přijít Kukan
V 70. letech si vojenská rozvědka vytipovala pro stejný úkol Eduarda Kukana, pozdějšího slovenského ministra zahraničí a současného europoslance.
I Kukan měl fungovat jako krycí adresa. Rozvědka už tehdy věděla, že Kukan nastoupí diplomatickou misi v USA. Kvůli vnitřním předpisům tajné služby však nakonec ke spolupráci nedošlo. Jeho materiály tak na konci 70. let skončily v archivu. Kukan odmítá, že by spolupráci s Generálním štábem, nebo tajnou službou podepsal.