Delegace zástupců státu se minulý týden snažila přesvědčit členy Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen, že ČR ženy nediskriminuje. Uspět jsme nemohli. Zčásti proto, že život se s ženami u nás opravdu nemazlí (Světové ekonomické fórum umístilo ČR v Indexu Gender Gap na 65. místo ze 134 posuzovaných zemí). Zčásti také proto, že neexistuje země, která by na situaci žen neměla co zlepšovat.
Co nám tedy členové výboru vyčítají? Pominu notoricky známé chabé zastoupení žen v českém politickém rybníku – to je zodpovědnost politických stran. Jsou tu ale i chronické vředy naší společnosti, které ve svém reformním zápalu může odstranit jedině stát.
Máme nejméně zařízení pro děti do tří let z celé EU. Dnes u nás funguje 46 jeslí s kapacitou 2074 dětí. S touto kapacitou nelze pokrýt existující poptávku. Při současné míře zaměstnanosti v ČR (51,6 % u žen a 73,5 % u mužů) je to významný faktor, který brzdí rodiče při rozhodování o nastoupení zpět na pracovní trh po dvouleté rodičovské dovolené. Mají pouze možnost spoléhat na rodinu, případně na své příjmy k pořízení si chůvy.
Členové výboru se také intenzivně zajímali o vícenásobnou diskriminaci migrantek, Romek a zdravotně postižených žen, zejména ve vazbě na jejich vzdělávání. Těch se významně dotýká i aktuální vývoj na ministerstvu školství. V roce 2007 byla ČR odsouzena Evropských soudem pro lidská práva za diskriminaci romských dětí ve vzdělávání. Všichni víme, že narovnání šancí ve vzdělávání je základ toho, aby se zdravotně postiženým či Romům dařilo u nás lépe. Každé dítě má právo na vzdělání, které mu umožní maximální rozvoj jeho vzdělávacího potenciálu, a stát má povinnost toto zabezpečit. Ministr školství má jedinečnou šanci pokračovat v tom, co zahájili jeho předchůdci – v kvalitních systémových krocích, které umožní dětem se vzdělávacími potřebami zařadit se do hlavního vzdělávacího proudu. Je připravena moderní změna vyhlášky o vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a vyhlášky o poskytování poradenských služeb ve školách. Je připraven Národní akční plán inkluzivního vzdělávání. Proč ministr otálí s jejich předložením, není úplně jasné. Jen doufám, že to není proto, aby podpořil názor kolegy z poslaneckých lavic, že pro děti, které dvakrát propadnou, vytvoříme speciální „instituce zaměřené výhradně na propadlíky“. To bychom se vrátili do temné minulosti a příští obhajoba ČR by byla opravdu obtížná.
O autorovi| Czeslaw Walek, ředitel Sekce pro lidská práva, Úřad vlády ČR
