Jen málo kuchyní si v rukou amatérů vytrpělo tolik co ta mexická. Po celém světě ji mění k obrazu svému a ničí její pověst lidé, kteří do Tijuany zpravidla v životě nevkročili. Do této kategorie spadá i většina mexických restaurací v Evropě. Nejsou mexické, ale nepodobají se ani americké zpotvořenině, jíž se anglicky říká Tex-Mex, a rozhodně nejsou dobré. V poslední době jsem ale od lidí, kteří mexickému jídlu opravdu rozumějí a mají ho rádi, slyšel mnoho dobrého o jednom malém podniku v Praze, který prý připravuje jedny z nejlepších mexických jídel ve střední Evropě.
Netvrdím, že Fosil je nejlepší restaurace v Praze – je to skromný podnik, který si na nic nehraje. Co se týče kuchyně, nejsou tu ani příliš důslední. A abych byl upřímný, v této části světa nepanuje žádná velká konkurence. Přesto má Fosil dostatek dobrých vlastností na to, abych vám jej s klidným svědomím doporučil jako místo, kde se najíte slušně a celkem levně.
Dobrý oběd za pár peněz Začnu obědovým menu (95 Kč), které se obměňuje každý pracovní den. Při mé návštěvě začínal oběd vynikající tortilovou polévkou – miskou lehce pikantní husté směsi kukuřičných tortil, rajčat, kukuřice a kysané smetany, která mě příjemně zahřála. Hlavní chod byly chilaquiles. Jde o tortilu rozlámanou na kousky a politou rajčatovou omáčkou, k tomu kousky kuřecího prsa, tvaroh, kysaná smetana, pečené fazole a rýže, a navíc porce tortilových chipsů a salsy. V ceně byl i džbánek vody ochucené citronem. Celkové hodnocení – chuťově velmi pestré a hutné jídlo za dobrou cenu.
Po téhle ochutnávce obědového menu jsem byl přesvědčen o tom, že jsem kápl na skrytou perlu. Když jsem se tam ale vrátil na večeři, vrátilo mě to tak trochu zpátky na zem.
Abych byl přesný, mohl za to jeden předkrm: salchichas fritas (95 Kč), talíř malých párků obalených v moučné tortile a osmažených dokřupava. Možná že je to autentický mexický pokrm, ale to nic nemění na tom, že není moc dobrý. Párky byly příliš mastné a mdlé chuti.
Daleko víc mi chutnala omáčka guacamole (90 Kč), určitě ta nejlepší, jakou jsem v Evropě kdy ochutnal. Tvořily ji velké kousky čerstvých rajčat, citronová šťáva, spousta čerstvého avokáda a víc čerstvé zelené čili papričky, než jsem čekal. Pokud jste guacamole zatím ochutnali jen v její devalvované supermarketové podobě připomínající majonézu, měli byste se do Fosilu vypravit už jen pro ni. A v každém případě si coby předkrm objednejte nopales (105 Kč), malou misku mírně vařených plátků kaktusu se smetanovým tvarohem, které chutnají trochu kysele a zvláštně voní.
Z hlavních chodů mi docela chutnalo alambre (180 Kč), moučná tortila a na ní prudce opečené kousky kuřete, plátky bílé cibule a sladké zelené papriky, to vše přelito spoustou roztaveného sýra. Nasládlá chuť tohoto jídla, v níž se prolínalo maso se zeleninou, trochu připomínala fajitas a jeho forma zase malou pizzu. Pozor, snězte to ještě horké. Jakmile sýr ztuhne, z jídla na talíři máte zmatek.
Menší úspěch sklidil tacos de biftek (180 Kč), což jsou tři kukuřičné tortily plněné proužky hovězího a polité roztaveným sýrem. Maso bylo bohužel velmi tuhé a tacos byly celkem bez chuti. Zdálo se, že je okořenili nevýraznou petrželí namísto zelených lístků koriandru, který by se hodil daleko víc.
Červ, co chutnal jako kuře Celkový dojem bych proto označil za smíšený. K pozitivním hodnotám ho ale vrací nápojový lístek. Kromě čerstvé vody s citronem, kterou jsem dostal k obědu zdarma, nabízí Fosil i jiné příchutě – například sladkokyselou na základě tamarindu (100 Kč za džbánek), která se skvěle hodí k ostřejším omáčkám a dovede zchladit pikantní chuť čili papriček.
A co víc, Fosil má v nabídce i několik lahví velmi kvalitního mezcalu (95 Kč za 4 cl), jakési luxusnější sestry tequily, která se hodí jako aperitiv i digestiv, ale dá se také – jako to dělám já – klidně usrkávat a vychutnávat během jídla. Mezcal Gusano Rojo mi připadal hladivý jako dobrá skotská whiskey. Mezcal Monte Alban byl ostřejší. A ani bych to nebyl já, kdyby zrovna mně nenalili z láhve Gusano Rojo spolu s lahodnou tekutinou i onoho „červeného červa“, který se do mezcalu dává. Omočený do soli chutnal v podstatě jako kuře.
Jenže se svým „kuřecím“ červem z mezcalu jsem ten večer měl bohužel asi víc jídla než kterýkoli z dalších hostů. Přestože Fosil se tváří jako restaurace, většina lidí se v něm chová spíš jako v obyčejné hospodě a objednává si hlavně pivo a panáky tequily. Což docela chápu, když vezmu v úvahu okrové stěny, hrubé látky a židle a stoly z hrubě opracovaného dřeva, které Fosilu dodávají atmosféru mexické cantiny. Zdá se, že restauraci si oblíbily hlavně skupinky mladých lidí, kteří si sem chodí poklábosit. Obsluha je milá, vstřícná a uvolněná – tedy také spíš jako v té hospodě.
Možná je opravdu chyba přemýšlet o Fosilu jako o restauraci, ve které se zákazníci neprávem chovají jako v hospodě. Bylo by asi správnější považovat jej prostě za bar, kde si můžete dát dobrý a levný oběd nebo skvělou guacamole a zapít to kvalitními destiláty. A ani večeře tu nemusí být špatná – každopádně bude daleko lepší, než co vám uvaří v kterékoli jiné mexické restauraci v hlavním městě.
Pod takovým úhlem pohledu není člověk daleko od pravdy, když řekne, že Fosil je nejlepší mexická restaurace v tomhle koutě světa.
Alespoň co se obědů týče.
***
Fosil
Bělehradská 66, Praha 2 Celkový dojem
Tel.: 737 502 824
Po–Pá 11.00–02.00 Jídlo
So–Ne 16.00–02.00
www.fosil.cz Obsluha
Evan Rail Atmosféra
recenzent restaurací
gurmánská bomba
překvapivě dobré
průměr
nic moc
raději se vyhnout
Recenze je nezávislá, náklady platí
výhradně redakce Lidových novin.
