Švýcarsko plánuje omezit asistovanou sebevraždu.
Přibyl počet lidí ze zahraničí, kteří sem přijíždějí zemřít.
Jako například britský dirigent Edward Downes se ženou.
BERN/PRAHA „Po 54 letech šťastného společného života se rozhodli ukončit své životy, než aby dále bojovali s vážnými zdravotními problémy,“ psalo se v prohlášení, které letos v létě zveřejnily děti britského dirigenta Edwarda Downese a jeho ženy Joan.
Stalo se tak jen krátce poté, co tento manželský pár ve Švýcarsku podstoupil asistovanou sebevraždu. Nejednalo se však o nic ojedinělého. Do Švýcarska kvůli ukončení svého života cestují i další cizinci. V budoucnu však něco podobného možná bude náročnější. Tamní vláda totiž čerstvě přišla se dvěma návrhy, které by mohly možnosti asistovaných sebevražd omezit.
První z nich tento způsob ukončení života zakazuje, druhá varianta (kabinet ji podle všeho preferuje) pravidla pro organizace pohybující se v této oblasti zpřísňuje.
Jaký je příběh Downesových? Edward Downes patřil k předním britským dirigentům, jeho žena byla baletkou. Oba však měli na konci života vážně podlomené zdraví. Zatímco čtyřiasedmdesátiletá Joan procházela závěrečným stadiem rakoviny, pětaosmdesátiletý Edward byl prakticky slepý a trpěl i ztrátou sluchu.
Dohodli se proto na radikálním řešení, které jim umožnila organizace Dignitas (Důstojnost). Vše se přitom událo „poklidně a za okolností, které si sami zvolili“. Jejich dvě děti tak mohly na vlastní oči sledovat, jak Edward a Joan na připraveném místě vypili malé množství čiré tekutiny (většinou se používá koktejl obsahující smrtelnou dávku barbiturátů) a pak si lehli na postel. Drželi se přitom za ruce. „Za několik minut usnuli a za deset minut zemřeli,“ řekl po svém návratu domů Caractarus Downes v rozhovoru pro britské noviny. Toho do Švýcarska doprovodila i jeho sestra Boudicca. V Británii je přitom napomáhání při sebevraždě trestným činem. Tamní úřady však podle amerického listu The New York Times přivírají nad podobně motivovanými cestami oči. Alpské zemi se však podobná praxe přestává líbit. „Nechceme se stát zemí úmrtního turismu,“ citoval švýcarský list TagesAnzeiger tamní ministryni spravedlnosti Evelinu Widmerovou Schlumpfovou.
Více lékařských posudků V čem švýcarské návrhy spočívají? Widmerová-Schlumpfová uvedla, že by organizace pomáhající lidem zemřít měly dodržovat přísnější pravidla. Podle agentur to znamená to, že aby nemocní mohli asistovanou sebevraždu podstoupit, museli by podle návrhu získat více lékařských posudků než dosud. Z nich navíc bude muset vyplývat, že nemoc je nevyléčitelná a žadateli zbývá jen pár měsíců života. Pokud by předloha platila již v létě, mohl by právě v tomto bodě nastat pro Downesovy problém. Jak upozornila britská média, Edward nebyl smrtelně nemocný. Jeho rozhodnutí však kopírovalo minimálně další tři případy, kdy se partneři rozhodli skonat spolu.
Švýcaři chtějí prodloužit i celý úřední proces, který asistované sebevraždě předchází. „Jednomu chceme zabránit a sice tomu, aby se někdo v pondělí rozhodl zemřít a již v pátek obdržel pomoc,“ uvedla ministryně.
Jaký bude osud vládních plánů se teprve uvidí. Do 1. března příštího roku se k nim může vyjádřit švýcarská veřejnost. Poté kabinet předlohu zákona pošle do parlamentu.
***
„Chceme zabránit tomu, aby se někdo v pondělí rozhodl zemřít a již v pátek se to stalo.“
Asistované sebevraždy ve Švýcarsku Švýcarská vláda přišla se dvěma návrhy na omezení možnosti asistovaných sebevražd. Chce tak zabránit takzvané sebevražedné turistice, tedy tomu, aby do Švýcarska jezdili ukončit svůj život cizinci. První návrh zpřísňuje pravidla pro asistovanou sebevraždu, druhý ji úplně zakazuje.
Klinika Dignitas, přezdívaná „klinika smrti“, působí ve Švýcarsku od roku 1998. Smrtelně nemocní zde mohou podstoupit asistovanou sebevraždu. Této možnosti zatím využilo kolem 900 lidí, mezi nimi i dva Češi. Dignitas nemá svoji vlastní kliniku, sebevraždy se uskutečňují v pronajatých bytech, hotelích, či v zaparkovaných autech. Nyní sídlí v budově v průmyslové oblasti Pfäffikon nedaleko Curychu.
