Starostové motivaci přivítají
Ad LN 14. 8.: Z cizích mozolů
Těší mě, že financování obcí a měst vyvolává veřejnou diskusi, do které se zapojil i Martin Weiss svým komentářem.
Pan Weiss správně dospěl k závěru, že způsob financování českých obcí nemotivuje. Je prakticky založen jen na počtu obyvatel každé obce, podle kterého dostává obec svůj podíl ze státního rozpočtu. Na straně výdajů obcí se vůbec nezohledňuje velikost katastru, o který se obec stará, ani její nadmořská výška (zima v podhorské vesnici dokáže udělat pořádnou díru do obecního rozpočtu). Pan redaktor však přehlédl, že jsem ve svém článku Starostům jde hlavně o změnu (LN 13. 8.) jasně uvedla, že podporuji systém, podle něhož by do obcí směřoval podíl odvozený také od odvodů jejich občanů na daních. Tím by se totiž jasně ukázalo, kdo se veze a kdo se snaží, vytvořily by se podmínky konkurence samospráv.
Ano, pan redaktor má pravdu, systém obsahující motivační prvky je lepší, ale nemá pravdu, pokud tvrdí, že bych to nepřipouštěla. Bohužel současná vláda žádný motivační systém nechystá, jen snižuje diskriminační koeficienty.
Jak ze zkušeností starostky, tak dnes senátorky vím, že kolegové starostové by motivační systém přivítali. Proto také návrh zlínských starostů obsahuje řadu motivačních prvků, překvapivě však je odmítán představiteli obou středopravicových stran vládní koalice. Ke škodě měst a obcí a ke škodě jejich voličů.
Jana Juřenčáková, senátorka, předsedkyně Smlouvy obcí a měst proti daňové diskriminaci
Sudetské Němce vyhnal Hitler, nikoli Beneš
Ad LN 9. 8.: Totálně na dně. A bez vlasti
Smutný osud vyhnané sudetské Němky Hildegard Jenatschkeové je opravdu dojímavý. My, pamětníci první republiky, víme, že naši němečtí spoluobčané byli pracovití, skromní a slušní a že také měli stejnou svobodu jako my, svou řeč, spolky, školy atd. Po nástupu Hitlera v Německu došlo však u drtivé většiny z nich k radikálnímu a nečekanému obratu: k Čechům se začali chovat povýšeně a tam, kde měli většinu, je i fyzicky napadali. Chtěli „Heim ins Reich“ a slibovali nám „Es kommt der Tag!“. Proč paní Hildegard o této době nepíše? Můj otec spolu s tisíci uvědomělých sokolů a statisíci českých vlastenců a Židů skončil svůj život v plynové komoře v Osvětimi. O nezměrném utrpení těchto nevinných a bezbranných lidí, daleko horším než u vyháněných Němců, bych také mohl napsat obdobné články.
Rád bych proto věděl, zda si paní Hildegard uvědomila, že za její bolestný osud nemohou Češi ani Beneš, ale jedině Hitler, který z vlastní vůle a velikášství rozpoutal tu strašlivou druhou světovou válku.
Miroslav Jandásek, Brno
Oběť svých advokátů
Ad LN 14. 8.: Urbanová lže a oklamal ji ďábel
Pan Bronislav Czudek říká svým osobitým způsobem o povaze Jiřího Čunka a vzniku jeho kauzy daleko více, než bylo možné vyčíst z dosavadních zpráv. Pan Čunek rád pronáší svalnaté řeči, kterými chtěl imponovat svému okolí. Předpokladem úspěšnosti takového počínání ovšem je, že lidé kolem něho mají smysl pro nadsázku a dokážou žánrově rozeznat „kdákání na dvorku“ od výpovědí, o které lze věrohodně opřít podání trestního oznámení.
Paní Urbanová skutečně mohla slyšet mnohé z toho, o čem vypovídá, ale pokud už si z toho z jakýchkoli motivů rekonstruovala svoji verzi událostí, bylo povinností jejích advokátů říci: Paní, běžte od toho, soud není tím nejlepším místem, kde byste si měla s panem Čunkem vyrovnávat osobní účty. Ve starém Izraeli věděli, že věrohodné je pouze takové tvrzení, na kterém se shodnou dva nezávislí svědkové. Jak to, že advokáti neupozornili paní Urbanovou na hrozící riziko a za drahé peníze ji nadále ženou do právních úkonů, které ji zcela zničí?
Pokud bude paní Urbanová odsouzena za podání křivé výpovědi, měli by její advokáti vrátit do poslední koruny poplatky za své služby a odsedět si ve vězení alespoň část jejího trestu.
Miloš Hübner, Trnávka
Zrušení pohřebného je necitlivé opatření
Ad LN 13. 8.: Češi chtějí reformu
Ve statistickém „koláči“, uveřejněném na první straně pondělních Lidových novin, se uvádí, že proti omezení (= škrtnutí) pohřebného se mezi respondenty agentury Median vyslovilo deset procent. Ráda bych věděla, jaký byl věkový průměr dotázaných. Stalo se mi totiž už nejednou, že jsem byla po telefonu kontaktována kvůli průzkumu názorů veřejnosti, ale po sdělení, kolik je mi let, se z druhého konce drátu ozvalo: „Tak promiňte, my se dotazujeme jen lidí do šedesáti.“ Mnozí z důchodců budou zrušením pohřebného postaveni před sociálně neřešitelnou situaci. „Vyhlídku“ na úmrtí alespoň jednoho z partnerů v dohledných letech má každá dvojice, přičemž zejména starodůchodci neměli z čeho našetřit ani za komunistů, ani po roce 1989. Přitom nejlevnější pohřeb bez obřadu stojí řádově jeden celý měsíční důchod. Zrušení pohřebného bez výjimek považuji proto ze strany vlády za sociálně necitlivé opatření vůči starým lidem, i když nutnost reformy financí uznávám.
Olga Zuckerová, Praha
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
