Ad LN 9. 11.: Tři sta tisíc matek čeká cesta na úřad Jako rodič malého dítěte pobírající rodičovský příspěvek jsem od ministra práce a sociálních věcí obdržel třístránkový dopis s pokusem o vysvětlení nových podmínek kolem zmíněného příspěvku a k tomu čtyři formuláře. Bohužel, po snaze proniknout tímto ptydepe – například jeden z formulářů se zábavně jmenuje Potvrzení o nároku na dávky ovlivňující nárok a výši rodičovského příspěvku – mne napadá jediné: jaké to vyznavače verbálního harakiri na ministerstvu pan ministr zaměstnává a čím se to za naše peníze zabývají? Proč tuto, připouštím důležitou, změnu podmínek nelze vyřídit jedním jednoduchým formulářem s tím, že další potřebné informace o stávajících příjemcích uvedené dávky už jistě na úřadech mají nejméně desetkrát k dispozici? Jistě, tak jednoduše to nemůže proběhnout, co by pak ty kavalérie úředníků dělaly? Ještě by se nedej bože ukázalo, že bychom místo všech těch gigantických ministerstev s obludnou přezaměstnaností mohli mít efektivní štíhlý úřad na jedné adrese. Brrr, strašidelná to představa, že pane ministře. Pavel Polák, Praha
Baťové nebyli tuneláři
Ad LN 22. 11.: Baťa chce náhradu za zabavený majetek Jak se již v této zemi stalo zvykem, domoci se spravedlnosti je obtížné. I po 60 letech. A to je co říct. Baťa totiž obouval celou republiku a dokonce i auta. Jeho majetek byl nabyt spravedlivě na základě nápadité myšlenky a skutečného podnikatelského záměru. Baťové nebyli nikdy tuneláři. Vzhledem ke skutečnosti, jak se v této zemi nakládá se zákony a spravedlností, lze očekávat zdlouhavý vývoj, který může skutečně vést k hospodářskému krachu státního sektoru. Ale soukromý sektor je silný a v klidu mohou žít podnikatelé, kteří měli nápad a realizovali jej ve prospěch společnosti. Takovým fandím, protože myšlenky se nerodí každý den. A když se narodí plodná, pak ji je třeba živit včetně jejího nositele. Těmi vždy byli, jsou a budou čestní podnikatelé. Pavel Blaho, Praha
V každém z nás je trochu Čunka. I Baroše
Ad LN 3. 11.: Baroš má problém: jel 271 km/h Každá společnost má takové hrdiny a vzory, jaká ve své většině je. Tu dnešní někdy až nadměrně často charakterizuje kult gladiátorů. Nic proti sportu. Jeho ideu ušlechtilého zápolení jen zneuctívají. Díky francouzským policistům! Jenže... a v tom je jádro pudla. Barošův tříletý zákaz řízení platí podle médií jen ve Francii a ne už u nás, a pokud mu francouzští policisté zabavili český řidičský průkaz, musí ho poslat do ČR, on si ho tu může klidně vyzvednout a jezdit beztrestně dál. Třeba to dotáhne na rovných 300 km/hod. A tak mě napadá: Jak je to s pokračováním unifikace právních norem v EU? Už aby tu v takových případech byla! Dají si Baroše jeho protektoři znovu na svůj předvolební billboard? Dávám za pravdu Miloši Čermákovi v jeho Úhlu pohledu v témže čísle LN, že v každém z nás je trochu Čunka. Doplnil bych i Baroše. Přiznejme si to a bojujme s tím. Rozhodně se to nesnažme ani obdivovat, ani zametat pod stůl. Zdeněk Janík, Praha
Špičková funkce rovná se špičkový oddych
Ad LN 22. 11.: Svědek: Topolánek byl lyžovat Víkendová lyžovačka pana premiéra Topolánka nastoluje zajímavou otázku: Co říká popis práce českého premiéra ohledně trávení volného času? Je dobrým zvykem, a to i ve všech slušných demokratických zemích, poskytovat vysoce postaveným vládním činitelům zařízení pro rekreaci a reprezentaci. Špičková funkce a špičkové vypětí vyžaduje špičkový oddych. Tak slouží například Camp David americkým prezidentům. Nicméně na vzdálenost pouhých 112 kilometrů od Bílého domu není zapotřebí vládní Jumbo Airforce One a na místě samém se dělá vše možné, ale bohužel nelyžuje se! Co tedy dělat o víkendu se sportovně zdatným premiérem-lyžařem, který letí tak trochu kolem Alp? Je těch sto tisíc plus strašně moc při srovnání s alternativami? Má premiér v popisu práce definovaný způsob jak doplatit případný rozdíl k oněm alternativám? Mají tu definici i naši ostatní představitelé při jejich, často podivuhodných cestách? Problém není v tom, že původně docela sympatický, usměvavý politik, nyní vyhořelý a nerudný, potřebuje pár dní pro sebe. Problém je v neprofesionalitě, jak se k celé věci staví. Premiér musí v tomto případě očekávat otázky a musí mít připraveny věrohodné odpovědi. Kde je ten chlap s gulama času nedávno minulého? Pavel Veleba, velebap@chello.cz
„Pitomých“ inflačních třicet korun
Ad LN 24. 11.: Poplatky? Lékaři jsou rozděleni Tzv. zdravotní reforma se zavedením poplatků se pomalu stává symptomem naprostého morálního rozkladu tentokrát modré společnosti. Uvažovat, kdo zaplatí za pacienta, který při či před příjezdem lékaře zemře, je morbidní, jako by již ani nešlo o záchranu lidského života, ale hlavně o zaplacení „pitomých“ inflačních třiceti korun. Třicet korun vytváří paralelu se třiceti stříbrnými, za které byl zrazen Ježíš mizerou Jidášem, v tomto případě bude pacient zrazen hamižnou společností a možná to některého bude stát život. Pomalu se propadáme o několik století níž, kdy se k nemocnému nevolal doktor, protože na něj pacient neměl. Martin Kubík, Praha
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
