Ad LN 26. 5.: Výslech
Na rozdíl od pana Tamáše rok 1968 pamatuji a mohu ho ujistit, že příchod sovětských vojsk nebyl smluvně upraven. Byl upraven až tzv. dočasný pobyt, ale to až poté, co už u nás byli. A protože rok 1968 pamatuji a nechci, abychom já či moje děti zažili něco podobného znovu, jsem velice pro to, aby u nás byla americká základna (jestli s radarem, nebo bez, to je mi celkem jedno), která jasně řekne Rusům: Tady už jsme my, a pro vás tu není místo. A nechápu, proč takto neargumentuje naše vláda, možná by se postoj rozumnější části naší veřejnosti změnil. Kde pan Tamáš přišel na to, že by se z nás stal vazal cizího státu, tomu už vůbec nerozumím. Myslím, že právě tento smysl základny jako prevence proti Rusům dobře chápou Rusové i komunisti. Jiří Vacek, Plzeň
Protialkoholická vyhláška je úspěšná
Ad LN 28. 5.: Bude to jen další „vopruz“
„V Ústí nad Labem pití alkoholu na veřejnosti také zakázali, a moc to nefunguje,“ říká v rozhovoru bývalý král majálesu Martin Palán. Tato informace bohužel (pro Ústečany spíše bohudík) není pravdivá. Tzv. protialkoholická vyhláška, která v ústecké metropoli vešla v platnost 1. července minulého roku, nemá obecnou plošnou platnost. Touto místní právní úpravou jsme záměrně vymezili pouze lokality v blízkosti základních škol a veřejných budov. Děti vracející se ze školy se už v Ústí nad Labem nemusí dívat na opilce válející se u stánků a „večerek“, neboť se nám tyto jevy podařilo v krátké době úspěšně eliminovat. Městská policie u nás řešila zhruba 450 případů, a to zejména vykázáním osoby z místa. Pokud se chce v Ústí nad Labem za každou cenu někdo opít v baru a pak se nechá spokojeně odvézt taxíkem domů, nebrání mu v tom žádná vyhláška ani městští strážníci. Jestliže však opilec za bílého dne na veřejnosti vykonává své základní potřeby nebo je vůči svému okolí agresivní, policie zasáhne. Ústeckou vyhlášku přejímá mnoho dalších měst. Mimo jiné proto, že se opravdu velice osvědčila. Jan Kubata, primátor Ústí n. L.
Mamahotel
Ad LN 28. 5.: 35letý muž si z rodičů udělal sluhy
Stále více dětí zůstává bydlet u svých rodičů daleko do středního věku a dorazil k nám naplno fenomén, který bývá na Západě ironicky nazýván „mamahotel“. Zdá se to být na všechny strany výhodné: děti dokončí v pohodě své vzdělání, pilně se věnují své práci, nemusí utrácet peníze na nákup vlastního bytu a ušetří na provozu domácnosti. Ovšem tento typ soužití je ohrožen deviacemi stejně jako všechny ostatní partnerské vztahy a čím déle trvá, tím nesnadnější je přechod dětí do samostatného života. Na jedné straně se občas uplatňuje snaha rodičů, zejména matek, mít děti pod kontrolou a do nejmenších detailů určovat jejich život. Na druhé straně děti mohou jednat s nevysloveným nebo i vysloveným předpokladem, že rodiče nemají nárok na svůj vlastní život, a jejich nikoli dobrou vůlí, ale povinností je se pro děti doživotně obětovat. Mezi tím se jen obtížně hledá zdravý model tohoto vztahu, a proto se bohužel domnívám, že podobných excesů a využívání rodičů dětmi až do jejich úplného vyčerpání bude přibývat. Miloš Hübner, Trnávka
Nesmíme dále otálet Ad LN 24. 5.: Italové se vrací k jádru
Itálie by měla v nejbližší době zrušit dvacet let trvající zákaz výstavby nových jaderných elektráren. Nová vláda premiéra Silvia Berlusconiho to zdůvodňuje tím, že 80 procent v zemi vyrobené elektřiny pochází z ropy a zemního plynu, na jejichž dovozu je Itálie závislá. Příkladu Itálie by měla následovat i ČR. Protože i naší zemi bez jádra hrozí, že v budoucnu se z vývozce stane dovozcem elektřiny. V takovém případě pak nelze vyloučit ani hromadné výpadky elektřiny, tak jako je známe z jiných zemí. Takže už nesmíme dále otálet. Vláda musí přehodnotit své dřívější zamítavé stanovisko k jádru. Je v zájmu všech občanů, aby se co nejrychleji dostavěly další dva bloky jaderné elektrárny Temelín. Jindřich Dohnal, České Budějovice
Mrazení v zádech Ad LN 26. 5.: Ruská klidná síla
Odhlédneme-li od kýčovitosti hudební soutěže Eurosong a posuzujeme-li jen způsob hlasování občanů z jednotlivých států, tak nás musí mrazit. Proč? Protože větší příležitost ukázat, jak je Evropa silně nacionalistická, asi ani nelze. Člověk se až otřese. Nejsem sice zrovna přítelem „toho velkého tam dubiska“, ale musím uznat, že v hokeji jsou Rusové dobří, a vítězství jim přeji. Ne tak v soutěži Eurovize. Tady nikomu nešlo při hlasování o kvalitu produkce z některé země (byť výběr byl mizerný), ale o prosazení nacionálních zájmů. Turci a Chorvati pracující v zemích západní Evropy tedy hlasovali pro své země, bez ohledu na kvalitu předvedení produkce těchto zemí. Občané ze zemí bývalého Sovětského svazu (tedy zase silná menšina Rusů) hlasovali bezostyšně „zvenku“ zase pro svoji zem. Ve sportu je takové fandění pochopitelné, protože tam většinou zvítězí opravdu ten nejlepší, ale při posuzování písní? Vždyť přece Ukrajinka, Řekyně či Arménka byly o mnoho stupňů lepší, ale kvůli nacionalismu neměly šanci. A proč z toho mrazí? Jak chceme, aby se ten náš evropský svět dokázal shodnout na nezbytných krocích pro zabezpečení budoucnosti tohoto kontinentu, když i u hloupých písniček švindlujeme a prosazujeme úzké národní zájmy? Od občanů takové Evropy si nelze slibovat vůbec nic. František Morávek, franta.moravek@quick.cz
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
