Ad LN 14. 10.: Kundera promluvil: „Je to lež“
Kdy už konečně přestaneme zveřejňovat bombastické fotografie Čechů na prvních stránkách novin, těch, co pochybili, báli se, donášeli a nedokázali se postavit. Kdy už konečně podobnou reklamou začneme jmenovitě představovat ty Čechy, kteří občany lámali, vyhrožovali jim, soudili je a trestali?
Kdy už konečně oni uvidí své fotografie se jmény na předních stránkách českých novin? Kdy už my sami mezi sebou přestaneme poukazovat na Čechy, kteří nebyli stateční, nevydrželi nátlak, a začneme se zajímat o ty, kteří zlo způsobovali a byli za ně placeni? Kdy už přestaneme zaujímat postoje a postavíme se čelem a ukážeme veřejnosti skutečné viníky?
Mnozí z nás byli slabochy, ale nikdy by nebyli, kdyby jiní Češi za peníze jim nevyhrožovali, nelámali je a nenaháněli strach.
K. Mrzílek, k.deu@seznam.cz
Separatisté dnes a před devadesáti lety
Ad LN 14. 10.: Bělorusko jako nové
Spolu s dalšími zeměmi Evropské unie chválíme běloruského diktátora Lukašenka za to, že neuznává nezávislost separatistických gruzínských provincií Abcházie a Severní Osetie.
Ato několik dnů předtím, než budeme oslavovat devadesáté výročí vyhlášení samostatnosti separatistických rakouských zemí Čech a Moravy.
Vladimír Verhun, Ústí nad Labem
Jako historikovi mi jeden papír nestačí
Ad LN 15. 10.: Lže Kundera, nebo ústav?
Týdeník Respekt s palcovým titulkem Udání Milana Kundery se teprve chystal na pulty novinových stánků, a už jsem měl být v neděli večer z jedné redakce tázán, co si o tom myslím. Nebyl jsem doma, ale co bych asi tak mohl říci, nevěda o celé věci zhola nic?
Bohužel stejný pocit ve mně setrvává i po přečtení stejnojmenného článku. Je působivě sestylizován, jako copánek z jednoho pramene bílého a druhého černého. Ten první čtenáře strhne utrpením oběti, ten druhý ho vede hned od počátku k pohrdání člověkem, který vyrůstal ve vatičce, „komunista mimo původ“, „charismatický intelektuál“. Verdikt je předem daný, i když sami autoři mluví aspoň o „nejasných motivech“.
Nejasného je toho ale v celém případu tolik, že mohu jen žasnout nejen nad jistotou jejich rozsudku, ale i nad jistotou těch, kteří ho vzápětí v médiích komentují a interpretují. Někteří mají sami máslo na hlavě, a přesto nezdrženlivě nemlčí. A jiní hned přiskočili, aby si svými blbeckými úvahami konečně zahojili komplex méněcennosti. To všechno pomine, i když hnus a hrůza z toho ulpí. Ještě jsou přece v paměti rezoluce žádající tresty smrti v monstrprocesech padesátých let. Titíž lidé, kteří se právem diví, jak mohli být tenkrát jejich signatáři tak zaslepení, pořádají dnes referendum o činu, o němž víme z jednoho papíru. Navíc z papíru, který, jak zjistily Lidové noviny, se autoři článku ani nenamáhali předložit jeho údajnému aktérovi k vyjádření!
Nemohu si pomoci, ale mně jako historikovi ten papír nestačí. A jsem si jist, že nemůže stačit žádnému skutečnému profesionálovi v oboru, který ctí zásady pramenné kritiky. Stejně tak jako nikomu, kdo z principu respektuje intimitu druhých, nemůže stačit infantilní obhajoba autorů nařčení, že „získat kontakt byl problém“. To jsou opravdu tak hloupí, otrlí či senzacechtiví? Udání Milana Kundery je pro mne bez dalších důkazů samo udáním, navíc pod smutnou egidou Ústavu pro studium totalitních režimů. Jeho nedávný vznik jsem měl za odůvodněný. Hodlá-li však pokračovat v tomto stylu chatrně podložených, byť literárně působivých výstupů, navíc rovnou už napojených na následnou mediální masáž, podřezává si tím vlastní existenci.
Jan Lukeš, literární a filmový historik
Redaktoři projevili neznalost
Ad LN 15. 10.: Kandidáti neznají pravomoci
Ráda bych upřesnila fakta, která v článku uvedli jeho autoři Petr Kolář a David Hluštík.
Není pravda, že „senátoři nemohou sami předkládat návrhy zákonů“. Senátor i jako jednotlivec může podat senátní návrh zákona, jak je uvedeno v § 127 odst. 1 v zákoně o jednacím řádu Senátu. Je zcela běžné, že senátoři sami podávají novely stávajících zákonů nebo senátní návrhy zákona.
Jako příklad bych uvedla zákonodárnou iniciativu senátního návrhu ústavního zákona senátora Jana Horníka, který se bude projednávat na plénu Senátu dne 30. října tohoto roku. Není tedy příliš vhodné, když autoři obviňují kandidáty do Senátu z neznalostí pravomocí. Bohužel neznalost projevili právě oni. Pavla Hájková, asistentka senátora Jaromíra Štětiny VYJÁDŘENÍ LN Ano, je pravda, že jednotliví senátoři mohou navrhovat znění zákonů, ale jen na plénu horní komory, které pak rozhoduje, zda vůbec pošle zákon do Poslanecké sněmovny. Přesně o tom hovoří ústava v článku 41: „Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.“ Nic se zde neříká a zákonodárné iniciativě jednotlivých senátorů. A z toho text vycházel.
Lukáš Dolanský, vedoucí domácího oddělení LN
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
