Ad Lidovky.cz 7. 8.: Plzeň. Město hříchu
Díky za to, že tu konečně zazněla pravda o otrokářství u nás. Není to nic nového, jen se pro ně užívalo dříve spíše zjemňujících výrazů.
Celá situace připomíná - samozřejmě ne ve všem a doslova - situaci černých otroků ve Spojených státech v předminulém století nebo v Rusku, ať už carském či bolševickém a v mnohém i dnešním. Také v USA prodávali otroky jejich vlastní lidé a také dnes je kupují ti, kdo se zaštiťují myšlenkami demokracie a svobody. A tak byla pošpiněna i u nás vytoužená svoboda protilidským otroctvím druhých. Ale co s tím? Heslem předvolebního boje se to stane těžko.
Česká silně xenofobní společnost stojí, často i neúmyslně, na straně otrokářů. Novodobí otroci totiž vykonávají právě ty práce, které jsou „pod její úroveň“. Z velké části jde o příslušníky národností, jejichž bossové byli u nás dlouhá léta pány, a navíc národ dlouho zotročovaný si občas také rád zahraje i na otrokáře, aby si tak „zlepšil trochu sebevědomí“. A zákony? Pokud v tomhle směru u nás vůbec nějaké jsou, není mnoho těch, kdo by o jejich naplnění stáli.
Slušní Američané se dodnes stydí za svou neblahou otrokářskou minulost (čest autorce Chaloupky strýčka Toma), slušní Rusové se stydí za carské temno i bolševické gulagy. A tak se i my - slušní Češi - styďme za to, čeho jsme u nás svědky. Přiznejme si to a hledejme cesty, jak se s tím vypořádat. Strčit jen hlavu do písku a čekat, až to (snad?) udělá někdo za nás, by bylo neodpustitelné. Zdeněk Janík, Praha
Svatouškovství
Ad LN 11. 8.: Za víza může špatná azylová politika
Kanadský premiér Harper se omluvil Mexičanům za zavedení vízové povinnosti. Důvodem je prý špatný kanadský azylový systém. S tím lze jen souhlasit. Celosvětově Kanada přijímá každoročně nejvyšší počet přistěhovalců per capita. To nemusí být špatné, pokud své přistěhovalce přijímá na základě potřeb země. Zdá se, že tomu tak není. Jsou lidé, které Kanada nechce - například některé „azylanty“! Země, která si zakládá na toleranci a solidaritě, je pyšná na svůj multikulturalismus a dívá se svrchu na americký „melting pot“ - tavicí kotel na imigranty, náhle cítí potřebu bránit ve vstupu do země příslušníkům některých kultur, jako té mexické či české. Ano, multikulturalismus dosáhl v Kanadě velkých úspěchů; jedním z největších jsou indičtí sikhové, příslušníci Kanadské královské jízdní policie, kteří z náboženských důvodů místo stetsonů nosí k uniformě turbany (co tomu asi říká pan Sarkozy s jeho burkami?).
I Kanaďanům je stále jasnější, že bezbřehá solidarita není aplikovatelná v době levných letenek, na něž dosáhne i chudý Afričan. Svět není stejný jako před lety, kdy byla Kanada chráněna oceány a USA. Je dobře, že je jim to jasnější, ale vadí mi jejich svatouškovský přístup otevřené náruče azylové politiky pro všechny, včetně „nežádoucích“, v kombinaci s pokoutním způsobem, jak tyto nežádoucí pomocí vízového síta do této náruče nepustit. A chybí mi taky omluva Čechům! Pavel Veleba, velebap@chello.cz
Velká mesaliance
Ad LN 11. 8.: Z rivality může vzniknout velká koalice
Pánové Topolánek i Paroubek to sice vehementně popírají, ale velká koalice patří mezi pravděpodobné povolební scénáře. Přes všechnu podivnost takového svazku by podobné spojení vyhovovalo mnohým politikům a lobbistům v obou stranách. Oni se sice ODS a ČSSD při tunelování státního rozpočtu fakticky tolerují, ale společné vládnutí v podobě velké mesaliance by jejich spolupráci posunulo na úplně jinou úroveň a dalo by jim čtyři roky klidu pro jejich „práci“. A to by byla pro naši zem opravdu velká rána.
Průzkumy preferencí politických stran naštěstí ukazují i jiné možnosti řešení. Rostoucí podpora TOP 09 nám dává naději, že do parlamentu proniknou lidé, kteří si jasně uvědomují neudržitelnost současného stavu a jsou odhodláni s korupční praxí skoncovat. Čím silnější výsledek přitom TOP 09 udělá, tím větší bude šance, že se podaří sestavit vládu bez KSČM a zároveň bez nepřirozeného spojení občanských demokratů a socialistů.
Vladimír Vihan, vvihan@seznam.cz
Co uctívat?
Ad LN - Orientace 8. 8.: Náboženství jako virus mysli
Nikde není řečeno, že náboženství si automaticky zaslouží úctu, tím spíše ne ze strany militantních ateistů, jako je Richard Dawkins. Naopak je otázkou, co vlastně je předmětem úcty ve světě, kde převládají názory Dawkinse a jeho myšlenkových souputníků. Je to věda obecně, evoluční biologie zvláště? Nebo je to DNA jako celek, či „sobecký gen“ jako její část? Člověk by očekával, že to budou mravní hodnoty, jejichž dosažení je výsledkem ateistického heroismu, který nepotřebuje žádné „náboženské berličky“, žádnou „odměnu na onom světě“ a podobně. Místo toho čteme slogan hnutí Brights movement, sponzorovaného Dawkinsem, podle kterého Bůh „pravděpodobně neexistuje“ (), a tak „si užívejme života“. Soudobé ateistické hnutí zde přijímá za své dávno překonané náboženské postoje, podle kterých je Bůh jakýsi četník, který toho, kdo si „užívá života“, přinejmenším přetáhne obuškem, anebo v tomto případě jakýsi pochůzkář, který „pravděpodobně“ nebude ve svém rajonu, takže tam můžeme plivat na zem, čmárat po zdech, rozbíjet okna či jinak si „užívat“. Pokud by toto byla hlavní myšlenka moderního ateismu, bylo by to dosti slabé.
Ing. Vítězslav Pavlík, Praha
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
