Ad LN 25. 6.: ČSSD musí dokončit modernizaci
V pátečním Úhlu pohledu se Bohuslav Sobotka zamýšlel nad stavem nejen české sociální demokracie. Musím s ním souhlasit minimálně ve dvou věcech. Jednak s tím, že sociální demokracie prodělává v Evropě v poslední době jednu porážku za druhou. S tím mu nepomohu, ale budiž mu k dobru, že na rozdíl od pana Paroubka to alespoň připouští.
Druhou věcí, o níž se zmiňuje, je potřeba důvěryhodných osob, lídrů, nositelů sociálně demokratických ideálů. Zde právě vidím největší deficit hlavní české levicové strany. Dovolím si začít přímo u pana Sobotky. Nemám příliš důvěry k tzv. politikům z povolání. Právě pan Sobotka po studiu práv jako mladý sociální demokrat začal svou kariéru a postupně přes různá asistentská místa vystoupal až do dnešního postu. Obávám se, že člověk s nulovou praxí v jiném než sněmovním prostředí nemá dostatečný nadhled, zkrátka neví nic o běžném životě tzv. obyčejných lidí (terminus technikus ČSSD). Příklad takového kariérního vzestupu je bohužel velmi nakažlivý a při poněkud křečovité snaze ČSSD o omlazení svého poslaneckého klubu je zřejmý nástup Sobotkových epigonů. Nejvyšší dosažené vzdělání – bakalářské, praxe – krátkodobá brigáda. Věk do 25 let. Nevěřím, že takoví poslanci jsou schopni zodpovědně tvořit a schvalovat zákony.
Je trochu paradox, že slušné a důvěryhodné politiky sociální demokracie měla. Podle mého názoru pánové Mertlík, Rusnok či paní Buzková značně převyšují křiklouny typu Jandák, Rath. Exkomunisté Palas, Emmerová či dobrodruzi Tvrdík a Dimun jsou kapitola sama pro sebe.
Otakar Sekl st., sekl@email.cz
Rejnok – národní hrdost, nebo ostuda?
Ad LN 25. 6.: Rejnok od Kaplického...
V naší zemi se podaří jednou za sto let postavit mimořádnou stavbu. Ale Rejnok – to by byla stavba tisíciletí! Rejnoka by obdivoval celý svět. Kdyby...
Významná stavba má stát na významném místě a měla by být významně využívána. Navrhuji, aby Rejnok byl Evropské kulturní centrum pro koncerty, operu, balet, kongresy a galerii. V kuchyni by se vařila evropská kuchyně. Galerie by měla celodenní provoz, další akce by se konaly denně.
Do Rejnoka by se chodilo na nóbl rande, české i světové hvězdy by zpívaly v opeře, Darja Klimentová by měla kde tančit „svým“ Čechům, světoví politici by měli kde jednat. Celý svět by žasnul a Česká republika by měla první moderní stavbu světového významu. Mohli bychom být právem hrdi! Jako naši předci byli hrdi na Národní divadlo.
A pan architekt Kaplický? Ten by v nebi skákal radostí. Konečně se Češi vzpamatovali.
Realita je jiná. Nejvýznamnější česká stavba má stát v regionální oblasti, kam přijede pár cizinců a kde nebude možné zajistit dostatek akcí a stavba se neuživí. A považte – Rejnok nebude ani pořádně vidět. A nějaký jihočeský trouba napsal, že komu by se stavba nelíbila, neměl by tak důvod protestovat. Zkrátka Rejnoka raději zastrčíme do prostoru bývalého vojenského cvičiště a bude klid.
A trochu víc reality. Taková noblesní stavba světového architekta postavená na území ČR by snad měla být postavená za naše peníze. Žádnou ostudou by nebyla ani národní sbírka. Ale Jihočeši na stavbu nedají ani korunu a počítají s finančním příslibem z ciziny. Tak proč chtějí Rejnoka stavět? Nemají ani vhodné místo, ani peníze, ani dostatečné využití, ani dost publika.
Zakažte Rejnoka Jihočechům. O tak mimořádné stavbě 3. tisíciletí by neměli rozhodovat regionální nadšenci. Každý region má své kulturní, historické a jiné priority. Ale stavba budoucnosti patří jinam.
Zasloužíme si vůbec tak úžasný monument? Váží si v této zemi někdo dobré vůle pana architekta Kaplického, když nám tak zajímavý projekt odkázal? Rejnok patří do Prahy. Udělejme všechno pro to, aby se stavba zdařila tak, jak si žádá. Bude Rejnok stavbou naší národní hrdosti, nebo světové ostudy?
Jitka Vespalcová, vespalcova.j@seznam.cz
Erotický sen
Ad LN 26. 6.: Tajná složka Relax
Právě jsem dočetl sobotní příspěvek na téma erotických snů a představ. Vzpomněl jsem si přitom na skutečnou událost, které jsem byl přítomen před lety. V debatě při přestávce v práci se jedna kolegyně zmínila, že měla erotický sen s jedním kolegou. A protože ho jmenovala a on byl přítomen, začali jsme se smát. Pointa ale měla teprve přijít. Dotyčná dáma se na toho kolegu obrátila se slovy: „To bych do vás nikdy neřekla, pane inženýre!“ Josef Potoček, Hradec Králové
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 – Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
