K 231 vznikl na konci března 1968, tedy právě před 40 lety. Spolek bývalých muklů, který chtěl upozornit na osudy desetitisíců lidí nespravedlivě vězněných komunistickým režimem, rostl neuvěřitelně rychle. Během několika měsíců měl 80 okresních poboček a hlásilo se k němu zhruba 30 tisíc lidí. Historii klubu představí výstava, kterou v Praze od zítřka pořádá Ústav pro studium totalitních režimů.
Růst „káčka“ komunisty děsil a ostře protestoval i Sovětský svaz. O Dubčekově postoji svědčí dálnopis, který 16. května rozeslal všem okresním a krajským výborům strany. „Žádáme vás, soudruzi, abyste prostřednictvím komunistů, případně organizovaných v klubu K 231, i spolehlivých bezpartajních, s nimiž má strana kontakty, dále prostřednictvím státních orgánů, působili v tom směru, že delegáti z okresů a krajů na připravovaný sjezd (K 231) do Prahy neodjedou,“ napsal Dubček.
Pokračování na straně 4
Dubček ještě v únoru horoval pro rehabilitace politických vězňů, v květnu byl proti
Dokončení ze strany 1
Dubček měl ovšem poněkud zkreslené informace. Ve skutečnosti nešlo o sjezd, ale o celostátní konferenci delegátů K 231. Neměl se také konat 17. května, jak stojí v dálnopise, ale o týden později. Chystanou konferenci se každopádně podařilo vedení strany zmařit, a to i bez zapojení okresních a krajských výborů KSČ. Ministerstvo vnitra se od začátku května chystalo K 231 oficiálně uznat. Dubček, který se zrovna vrátil z Moskvy, ovšem podle historika Tomáše Bursíka prosadil, aby stanovy K 231 neschválilo. Konference se tak nekonala.
Na odmítnutí nároků K 231 tlačil Sovětský svaz. Ovšem i čeští komunisté nepovažovali velkou část politických vězňů za partnery. Tehdejší člen sekretariátu strany Zdeněk Mlynář se o K 231 vyjádřil jasně: „To je opravdu jev, který nemá z hlediska dokonalosti demokracie ani Její Veličenstvo britská královna. Protože to překračuje všechny meze. To je vlastně spolek lidí zčásti právoplatně odsouzených, kteří sami sebe prohlásili za odsouzené neprávoplatně“.
Na zasedání ÚV KSČ na konci května dostali všichni schůzující brožurku s názvem „Informace o některých poznatcích v činnosti K 231“, ve které byli někteří představitelé klubu označeni za „bývalé agenty amerických zpravodajských služeb“. Vzápětí následovala čtrnáctidenní pomlouvačná kampaň Rudého práva, které dostalo k dispozici materiály StB.
KSČ se snažila K 231 úředně rozpustit, konec klubu ovšem přišel až po sovětské invazi. Ministerstvo vnitra 5. září definitivně odmítlo schválit stanovy klubu a K 231 se pak sám rozpustil. Řada jeho funkcionářů emigrovala na Západ, jiní zůstali doma. StB bývalé aktivní členy K 231 ještě dlouho špiclovala.
Během pražského jara přesto část muklů očištění dosáhla. Parlament totiž v červnu 1968 schválil zákon o soudní rehabilitaci, podle kterého stihlo dosáhnout plné rehabilitace asi 1500 osob.
Ministerstvo vnitra se od začátku května chystalo K 231 oficiálně uznat. Dubček prosadil, aby k tomu nedošlo.
