Fascinující příběh křesťanské dívky, kterou fanatická víra sblíží s muslimským mladíkem, natočil francouzský režisér Bruno Dumont. Jeho filmy Lidství a Flandry sice získaly na festivalu v Cannes Velkou cenu poroty (1999, 2006), ale snímek Hadewijch – Mezi Kristem a Alláhem měl být zařazen pouze do jedné z vedlejších sekcí, což režisér odmítl. V Benátkách film do soutěže přijali, aby ho z ní za dva dny vyřadili… Nakonec se festivalového uvedení dočkal až v Torontu, kde obdržel cenu filmových kritiků FIPRESCI (2009). Islám a křesťanství „Chtěl jsem příběh zasadit do současné společnosti,“ poznamenává Bruno Dumont k volbě tématu. „A součástí francouzské společnosti je dnes i muslimská komunita. Islám a křesťanství jsou příbuzná náboženství. Chtěl jsem, aby byla křesťanka postavena na stejnou úroveň jako muslimové. Film je meditací nad blízkostí lásky a násilí.“ Dumontův film vnímá publikum v různých částech světa odlišným způsobem. „Zatímco v Japonsku diváci více akcentují jeho poetickou stránku, ve Francii je pro ně důležitější sociální aspekt,“ míní režisér. „A v muslimských zemích ho nechtějí promítat vůbec.“ Pro Dumontův styl je typická práce s neherci a film, který přivezl na Febiofest, není výjimkou. Například představitelku titulní role hledal celý rok. Původně sice uvažoval o tom, že by do ní obsadil řádovou sestru, ale žádná z adeptek neodpovídala jeho představě. A tak si nakonec vybral studentku Julii Sokolowskou, ačkoliv ta ani není věřící: „Svou postavu proto nebudovala na náboženských základech, a pracovala se svou vlastní pamětí. Bylo zajímavé točit film s někým, kdo o lásce k Bohu vypovídá skrze lásku k člověku.“
V Benátkách film do soutěže přijali, aby ho z ní za dva dny vyřadili...
