To je příliš drahá legrace ve chvíli, kdy máte jednoho reálného kandidáta. Tak v sobotu Jiří Paroubek pohřbil myšlenku přímé volby lídra ČSSD. Pěkná dikce, připomíná-li vám normalizaci, není to asi náhodou. Důležitější je však jiná věc. S tou myšlenkou totiž na sjezdu sociální demokracie v březnu 2007 vyrukoval sám Paroubek. Přitom ani tenkrát neměl reálného protikandidáta. A tak to chodí v paroubkovské demokracii se vším.
Když tehdy v Brně přímou volbu do stranických orgánů vyhlašoval, pronesl dobré argumenty. Strana tak prý získá „morálně zdatné a idealisticky uvažující funkcionáře“. A obávat se přímé volby mají „jen ti méně schopní“. Tak proč tedy nyní názorově obrací? Proč z přímé volby předsedy couvá? Že by se začal považovat za méně schopného? Ale kdež.
Jak Paroubek doznal na sobotním jednání špiček sociální demokracie, ODS se prý začíná probírat z porážky. Jenže osobně mu vadí něco jiného, a sice to, že Topolánkova strana si začíná vybírat témata na základě průzkumů, že se orientuje na marketing, že mu přebírá jeho vítězné know-how: „Vypadá to, že se mohou poučit.“ I Paroubek se rád poučí od soupeře. Třeba v tom, že dokáže uřídit své volitele a nic neponechat náhodě. Kde jinde by sociální demokracie vzala tak idealisticky uvažujícího funkcionáře?
Čtěte „Paroubek: Přímá...“ na str. 2
