Svého vysokoškolského učitele označili v revolučním kvasu za demagoga a kariéristu. Za několik dnů to bude dvacet let, ale stále kvůli tomu bloudí po soudech. Bývalý učitel brněnské fakulty architektury a komunistický funkcionář Jan Snášel žádá po třech bývalých studentech omluvu.
Trojice se mezitím stala uznávanými architekty a omluvit se rozhodně nechtějí. A to už Jiří Slezák, Martin Laštovička a Zdeněk Hirnšal mají i od štrasburského soudu pro lidská práva černé na bílém, že by soudy měly rozhodnout. „Když jsme se o žalobě dozvěděli, říkali jsme - to je jasná věc, která se brzy vyřeší. Buď je to z jeho strany neskutečná drzost, nebo neschopnost vnímat realitu,“ vzpomíná na svou první reakci Jiří Slezák.
Na lavici žalovaných by teoreticky měly sedět desítky studentů. Tři žalovaní totiž jako členové stávkového výboru jen podepsali závěr valné hromady asi stovky posluchačů architektury, kteří se vyjadřovali k pedagogům. Chtěli, aby nově nastupující vedení školy vědělo, s kým bude dobré se rozloučit. „Nemáme žádné právo dnes revokovat jejich názor, že ke Snášelovi nemají důvěru a nechtějí se zúčastňovat jeho výuky,“ dodává Slezák.
Byla to akce celé školy Mezitím Ústavní soud rozhodl, že architektům na pomoc přišlo Vysoké učení technické jako celek, a pedagog si naopak nemůže vzít na pomoc syna, kterému v té době bylo deset let. Prý mu, zhruba třicátníkovi, tehdejší dvacetiletí studenti stále škodí v podnikání.
„Agonie komunistické elity pokračuje, je to jak časová přesmyčka,“ míní žalovaní architekti. „Prvních pět let jsem si myslel, že to už skončí,“ tvrdí Hirnšal. Teď je skeptičtější. Za těch dvacet let ale nikoho z trojice nenapadlo, že by se omluvili jen proto, aby měli pokoj. „Jde o princip. Třeba v tom vyjádření bylo nějaké procento nepřesnosti, možná z emoce. Ale vyjádřit se jsme měli plné právo - je třeba to posuzovat z hlediska tehdejší situace. Stál na straně, která bránila nástupu demokracie, jíž jsme chtěli otevřít dveře,“ zdůrazňuje Slezák.
Případ je teď po letech znovu u brněnského městského soudu. A přestože kromě Štrasburku byl už třikrát u Ústavního soudu, začíná téměř znovu.
Odhadnout, kdy skončí a s jakým výsledkem, si bývalí studenti netroufají. Ani to, jak se zachovají, pokud je soudy k omluvě budou nutit.
