Dvoujazyčná výchova? Pozor na koktání

Závěry britské studie částečně potvrzují i čeští odborníci. „V případě psychického vývoje dítěte ale nezáleží jenom na tom, zda dítě vyrůstá v dvoujazyčném prostředí. Velmi důležitou roli totiž hraje také způsob výuky,“ řekl Jan Volín z Fonetické ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Pro dítě znamená dvoujazyčná výchova obecně psychické zatížení, s kterým se děti vyrovnávají různě. „Některé studie totiž potvrzují, že malé děti ještě těžko chápou princip synonymity. Tedy faktu, že jednu věc je možné pojmenovat různými názvy,“ uvedl Volín. Teprve po pátém roce věku může být tento fakt pro dítě předmětem hry a zábavy.

Když už se ale rodiče rozhodnou vychovávat děti dvoujazyčně od malička, měli by si podle Volína dávat velký pozor na způsob vedení výuky – aby nebyla příliš násilná a ještě více nezvyšovala tlak na dětský mozek. „Když se bude rodič chovat tak, že třeba nepodá hračku dítěti, pokud ji nepojmenuje v té správné řeči, dopouští se velké chyby,“ tvrdí Volín. Malé děti jsou totiž obecně velmi citlivé na vnější podněty. Pokud se pak k psychickému zatížení, vyplývajícímu z dvoujazyčné mluvy, přidají třeba ještě přílišné nároky rodičů, může to podle Volína vést u dětí až k neurózám, případně ke koktání. „Každé dítě ale pochopitelně snáší psychický tlak jinak,“ upřesnil Volín.

Tým psychologů z University College of London, vedený Peterem Howellem, zkoumal jazykové návyky u 317 osmiletých až patnáctiletých dětí, které kvůli koktání docházejí do londýnských logopedických poraden. A vědci došli k překvapivému závěru. „Každé páté koktající dítě bylo vychováno dvoujazyčně, případně ve školce mluvilo jinou řečí než doma,“ uvedl Peter Howell. Vědci proto na základě svých poznatků tvrdí, že dvoujazyčná  výchova může znamenat pro děti vedle výhod i velký psychický tlak, vedoucí třeba právě ke koktání. Řada „dvoujazyčných dětí“ se také velmi obtížně odnaučuje vady řeči, a to v obou jazycích.