Egyptské akcie od začátku nepokojů ztratily přes 20 procent a táhly s sebou ke dnu většinu blízkovýchodních trhů. Panika s sebou bezprostředně strhla i globální akciové indexy od New Yorku po Tokio. Ty ale počáteční ztráty smazaly a čekají, co bude dál. Mají se čeho bát?
Na první pohled egyptská ekonomika žádné velké obavy nebudí. I když je Egypt zhruba pětkrát větší než sousední Tunisko, odkud se nepokoje přelily, z globálního pohledu je to pořád trpaslík velikostí hospodářství připomínající Portugalsko. Navíc i jeho obchodní propojení se zbytkem Blízkého východu není velké. Egyptská státní kasa hospodaří s vysokými schodky a je hodně závislá na půjčkách ze zahraničí. Ty ale nepřesahují dvacet procent HDP a jsou vcelku slušně kryté devizovými rezervami. Svět proto může bez vážnějších šrámů ustát i hodně hlubokou recesi Egypta doprovázenou ztrátou hodnoty jeho dluhu.
Hrozby dnešního konfliktu ale rozhodně nelze zúžit čistě na egyptskou ekonomiku. Investoři mají oprávněný strach z narušení mezinárodních dopravních cest. Egypt kontroluje Suezský průplav. To je strategicky důležitá tepna, přes kterou proudí osm procent veškerého světového obchodu, necelá tři procenta světové produkce ropy a celých čtrnáct procent světového obchodu se zemním plynem. Její narušení by mělo kritické dopady na dodávky blízkovýchodního zemního plynu a ropy na evropský trh.
Největší strach mají ale globální investoři z dalšího šíření revoluční nákazy, která odstartovala v Tunisku a Egypt je teprve její druhou zastávkou. Pokud by se nepokoje přelily dál do Alžírska, Jemenu, Jordánska nebo dokonce do Sýrie a Saúdské Arábie, může již tak málo stabilní region ovládnout chaos.
Lavinovité šíření revolučních hnutí nemusí být přitom takové sci-fi, jak se na první pohled zdá. V minulosti jsme ho mohli vidět například při pádu železné opony ve střední a východní Evropě nebo po tulipánové revoluci ve střední Asii. Blízký východ ale na rozdíl od těchto lokalit sedí zhruba na dvou třetinách světových zásob ropy.
Nárůst politické nestability a rizika výpadků v dodávkách černého zlata by pak mohly ropu rychle katapultovat k novým maximům. Na takovýto inflační šok přitom svět není připravený. Rychle rostoucí rozvíjející se ekonomiky jako Čína nebo Indie by musely daleko agresivněji krotit inflaci, a tedy i hospodářský růst, vyššími úrokovými sazbami.
Vyspělé ekonomiky Spojených států a Německa by zase bez silné poptávky z Asie a z Jižní Ameriky začaly rychle slábnout, a to vše za doprovodu zrychlující se inflace zakusující se do peněženek domácností.
Tak zhruba vypadá největší noční můra, kterou si představují skeptici jako Nouriel Roubini v egyptském konfliktu. Egyptská krize sice podobně jako řecká zatím na první pohled nevypadá nebezpečně. Za určitých podmínek ale dokáže odstartovat smrtící kaskádu. Připomíná to trochu pohled na ledovou kru z kapitánského můstku. Nad hladinou vypadá led neškodně, ale pod ní skrývá řadu neznámých nebezpečí.
***
Lavinovité šíření revolučních hnutí nemusí být přitom takové sci-fi, jak se na první pohled zdá. V minulosti jsme ho mohli vidět například při pádu železné opony ve střední a východní Evropě...
O autorovi| JAN BUREŠ, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
