Proč čeští byznysmeni tolik touží po euru a nevidí jeho rizika
Jestli chcete být listem vlivným mezi ekonomickými elitami, měli byste přestat s kritikou eura. Podnikatelé ho nejen chtějí, rychlé přijetí společné měny je pro ně otázka přežití. Zajištění proti výkyvům kurzu je strašně drahé, už na něm prodělali velké peníze. Potřebují jistotu a stabilitu. Vaše úvahy o dlouhodobých rizicích jim sice můžou připadat zajímavé, oni ale neřeší, co bude zítra. Takhle mi před časem promlouval do duše vlivný pražský právník Radek Pokorný. Má bohužel pravdu. Velké české firmy a hlavně místní centrály nadnárodních korporací jsou fanoušky co nejrychlejšího přijetí eura. Zajímavé je, že mezi drobnými podnikateli a živnostníky, kteří k výkonu české ekonomiky přispívají zhruba 60 procenty, chce euro jen každý pátý. Slyšet jsou ale hlavně ti velcí.
Nekritické nadšení podnikatelských elit pro euro nabízí zajímavý vhled do myšlení. Ukazuje, že i špičky byznysu v tomto případě uvažují spíš jako účetní sčítající dnešní zisky a ztráty než stratégové, které zajímá dlouhodobá prosperita a stabilita pro rozvíjení jejich firem. Na euru je lákají věci, které mají na byznys okamžitý dopad. Je jistě pohodlnější zbavit se rizika, že za své zboží dostanete z Německa nebo Francie jeden měsíc zaplaceno v kurzu 25 a druhý 28 korun za euro. Na měnové houpačce se špatně plánují náklady a ceny se těžko srovnávají s konkurencí. Je jistě také levnější a pohodlnější vést účetnictví jen v jedné měně. Stejně jako je pohodlnější platit stejnými penězi v Paříži a Helsinkách a neobtěžovat se cestou do směnárny.
Mánie špatných investic Je ale překvapivé, že ani teď, pod ostrým světlem krize, podnikatelé nevidí rizika pro jejich vlastní byznys. Eurozóna je od svého počátku nejpomaleji rostoucím místem vyspělého světa. Na sny o předehnání Ameriky v bohatství, produktivitě a technologické vyspělosti už raději všichni zapomněli. Teď je spíš otázka, kdy Evropu doženou a předeženou Čína a Korea. Pomalý růst ekonomiky je jen součtem pomalých růstů firemních zisků. V rychlejší ekonomice by byznysmeni více a rychleji vydělávali. Zatím samozřejmě nemáme dost empirických důkazů, že za pomalý evropský vzestup je odpovědné euro. Rozhodně se ale dá říci, že za desetiletí od jeho vzniku se vzestup ekonomiky a životní úrovně nezrychlil, ale naopak zpomalil.
Mezi zeměmi eura jsou samozřejmě podstatné rozdíly. Finové nebo Holanďané můžou s Amerikou bez váhání soutěžit. Němci stále upevňují svoji pozici mistrů ve vývozu, byť jejich ekonomika a životní úroveň v posledním desetiletí spíš stagnovala, než rostla. Irové naopak zažili ve stejné době nevídaný vzestup. A právě v té pestrosti sevřené jednou měnou je riziko, které přece musí každého strategicky uvažujícího byznysmena znervózňovat. Riziko nestability a stále se opakujících krizí.
Všem tak jiným zemím přece nemůžou sednout stejně vysoké úroky. Když Německo stagnuje a Irsko roste o 11 procent ročně, nikdy jim nemůžou sednout stejné měnové podmínky. Rychlý růst s sebou tradičně přináší i vyšší inflaci. A když ji nekrotíte vyššími úroky, můžete se dostat do bizarní situace záporných úrokových sazeb. To zažili Irové i Španělé. Jen hlupák by si nepůjčil, když mu za to platí. Takže se v mánii staví a nakupuje cokoliv. Opuštěné betonové čtvrti kolem Madridu jsou pomníky té mánie a nevhodně nízkých úroků. Španělští podnikatelé teď po hojných investičních letech počítají hluboké ztráty a krachují. Tak vypadá vytoužená stabilita společné měny?
Bizarní kšefty se závislými Bubliny jsou ještě tou lepší stránkou. Teď se může snadno stát, že Německo se rychle otřepe z krize a začne prosperovat, zatímco Španělé a Irové se budou propadat do recese. Evropská centrální banka jako vždy nastaví sazby podle potřeb největší německé ekonomiky. Ty ale budou dusit ochablé Španělsko a spol. Firmy se nerozjedou, protože úvěry na investice budou drahé, a nenabídnou ani žádná nová pracovní místa, takže přijde vysoká nezaměstnanost se vší frustrací a společenskými důsledky. Tak vypadá vytoužená stabilita pro byznys?
Vyloženě bizarním podnikáním je obchod s nemohoucími zeměmi typu Řecka. „Díky euru Řecko žije, a z toho mohou profitovat i všechny evropské firmy, které tam exportují,“ vysvětluje Karel Havlíček, místopředseda Asociace malých a středních podnikatelů. Pozoruhodná ukázka obchodní strategie. Jistě měla spousta firem v Řecku kšefty, které by bez eura nebyly. Je to trochu podobný byznys jako prodávat drogy závislým. I na tom se dá dlouho dobře vydělávat. Do chvíle, než toho závislého skolí. I američtí bankéři věřili, že se dají půjčovat peníze na dům nezaměstnaným, jejichž jediným příjmem jsou sociální dávky. Říkat čemukoliv z toho seriózní podnikání si žádá odvahu.
Jsou opravdu všechna tahle rizika tak marginální ve srovnání s jistotou kurzu a pohodlným účtováním v jedné měně?
***
V té pestrosti sevřené jednou měnou je riziko, které přece musí každého strategicky uvažujícího byznysmena znervózňovat. Riziko nestability a stále se opakujících krizí.
O autorovi| LENKA ZLÁMALOVÁ analytička LN, e-mail: lenka.zlamalova@lidovky.cz
