Údaj může být „blízko realitě. Ale také může být úplně mimo. Na internetu může svou oběť v jakoukoli chvíli hledat pět milionů pedofilů, pět set nebo také pět. Nikdo skutečně neví. Toto číslo je přinejlepším odhad neznámé osoby,“ píše Dan Gardner, který se snažil ověřit, nakolik je tento údaj vyvolávající strach u rodičů relevantní. Problém není ani tak v tom, že někdo „odhadl“ počet pedofilů, ale v tom, co toto číslo, tak hojně reprodukované, způsobuje - obavy rodičů, zájem o problém, tlak na jeho řešení, politickou odpověď... Pak, když se z něj stane téma, už není úniku - objevuje se všude (i proto, že jsme velice citliví na vše, co se týká možného ohrožení dětí). A „pocit“, že dnešní svět je nebezpečný, plný pedofilů ohrožujících naše děti, je všudypřítomný a ovlivňuje naše vnímání, rozhodování a chování.
Nejde pouze o pedofily, totéž se dá říct o terorismu, karcinogenních látkách, rakovině, jaderné energetice... „Jsme nejzdravější, nejbohatší a nejdéle žijící lidé v historii. A stále více se bojíme. To je jeden z největších paradoxů naší doby,“ píše Gardner. Jistě, strach na jednu stranu člověka chrání a pomáhá mu přežít. Na stranu druhou jej činí třeba snadněji manipulovatelným nebo vyvolává stres.
Dan Gardner v knize Risk spojuje desítky psychologických výzkumů se statistikami, aby dokázal, že obavy lidí žijících v bohatší části světa jsou povětšinou liché. Neznamená to, že neexistují ohrožení, ale že máme zbytečně tendenci je přeceňovat.
Tento kanadský novinář použil osvědčeného popularizačního přístupu, který je charakteristický například pro Gladwellův Blink (Mžik) či Levittův a Dubnerův bestseller Freakonomics. Než by čtenáře zatěžoval termíny jako „propoziční myšlení“. „imaginativní myšlení“, „pravidlo konjunkce“ nebo „heuristika“, raději operuje vlastními pojmy jako „pocit“ (gut), „hlava“ („head“) či „pravidlo typických věcí“ („The Rule of Typical Things“). A díky tomu je schopen jednoduše popsat třeba fungování mozku a odborné výzkumy.
Síla této knihy však nespočívá v odbornosti, ale v boření mýtů, respektive našich mylných představ o současném světě, který není zdaleka tak nebezpečný, jak se může zdát. Stačí se jenom dobře podívat do statistik a zamyslet se.
Třeba únosů dětí pod 14 let cizími lidmi se v USA podle oficiálních odhadů odehraje 90 ročně. Přitom v roce 2003 utonulo v bazénech 285 dětí mladších 14 let a ve stejném roce jich bylo při autonehodách zabito 2408. Po 11. září 2001 se lidé báli létat a přesedlali do automobilů, i přestože další teroristický útok na letadlo nebyl pravděpodobný. Kvůli tomu zemřelo za jeden rok na silnicích o 1595 lidí více (při teroristických útocích zahynuly tři tisíce lidí). A tak by se dalo pokračovat. Jak dodává Gardner: „Upřednostnit rozum před pocity není snadné, ale kvůli potlačení strachu a kvůli životům, které to může zachránit, to stojí za to.“
***
Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer
ČESKY NEVYŠLO Risk. The Science and Politics of Fear Dan Gardner Vydalo nakladatelství Virgin Books. 2008. 355 stran.
