Vládní programové prohlášení nenastiňuje v některých klíčových kapitolách reformy příliš podrobně. Ale obsahuje dost na to, aby se začaly aktivizovat odbory. Je to pochopitelné, a nejen proto, že odbory, jimž klesá počet členů, potřebují být vidět. Překvapivé ale je, že odbory našly nečekaného spojence: největší automobilku v zemi. „Z toho balíčku by se dalo něco vybrat, ale komplexně asi ne,“ reagoval mluvčí mladoboleslavské Škodovky s odkazem na sociální odpovědnost firmy.
Ale vlastně to tak překvapivé není. Škodovka má v továrně silné odbory, chránící jistoty lépe placených zaměstnanců, a potřebuje s nimi vycházet. Pak taky někdy potřebuje agenturní zaměstnance bez jistot, jejichž uzákonění ve vládě prosadil její pozdější manažer Martin Jahn. Změny ani na jedné frontě by jí neprospěly. Zato by prospěly menším firmám či dynamičtějším odvětvím. Zájmy největší výrobní firmy nejsou vždy totožné se zájmy celé ekonomiky – nebylo jím ani šrotovné, které se týž Jahn snažil prosadit v NERVu, ani urychlené přijetí eura, na něž průmyslníci spjatí s auty tlačili. To je další riziko průmyslové monokultury.
