Evropané s číslem 26

V lednu přibude jeden, zásadní, důvod navíc, proč se po tom pídit. Bulharsko se stane členem Evropské unie s pořadovým číslem 26. Mezi půlmiliardovým blokem a osmimilionovou zemí zmizí dělení na „oni“ a „my“ a zůstane jenom „my“.

Bulhaři ušli stejnou cestu jako Češi. Požádali o vstup a šest let se na něj připravovali; převzali tisíce evropských norem a prožili podobnou debatu o tom, do jaké míry unie ohrozí to národní v nich.

V Česku debatu symbolizovaly olomoucké syrečky a tuzemský rum, Bulhaři měli strach, aby bruselské direktivy nezkazily chuť jejich ovčího sýra a rajčat. Teď už jim zbývá jen zvládnout silvestrovskou eurooslavu a pak se probudí jako občané unie. Soudě podle průzkumů se na to těší 70 procent Bulharů – stejnou podporu mělo členství v roce vstupu také mezi Čechy.

Na růžích nicméně nebudou mít úplně ustláno. Podobně jako Češi si také Bulhaři nebudou moct ještě několik let užívat svobodu volného hledání práce v západní Evropě – samo Česko se nicméně rozhodlo nechtít po Bulharech od ledna pracovní povolení. Kromě toho ale bude Brusel dohlížet na to, jestli země dodržuje pravidla hry. Pokud ne, hrozí jí trest v podobě zastavení evropských dotací nebo politické spolupráce.

Důvod ochrany tkví v tom, že Bulhaři jsou na členství připraveni hůř než předchozí nováčci. Jejich ekonomika je slabší – HDP na hlavu dosahuje jen třetiny průměru unie, ve srovnání s českými dvěma třetinami v roce 2004 – a dotaženy nejsou všechny reformy, hlavně soudnictví.

Celý článek čtěte ve středečních LN.