Když byly za 2. světové války uzavřeny vysoké školy, přihlásil se Václav Bedřich jako mladý kreslíř do známého Ateliéru filmových triků ve Štěpánské ulici v Praze, aby se brzy stal vyhledávaným fázařem i animátorem a spolupracoval zde s budoucími „esy“ naší animace: Eduardem Hofmanem, Stanislavem Látalem, Bohuslavem Šrámkem, Jiřím Brdečkou i Břetislavem Pojarem.
Hned po válce spoluzakládá legendární studio Bratři v triku a již v roce 1955 režíruje celovečerní pětačtyřicetiminutový film s výtvarníkem Josefem Ladou Čert a Káča.
Jeho talent, velké pracovní nasazení a geniální cit pro časování akcí, záběrů a sekvencí z něho udělaly vyhledávaného režiséra, který rád spolupracoval v týmu se scenáristou a výtvarníkem. Byl to právě režisér Václav Bedřich, který do oblasti československé animované kinematografie přivedl řadu předních výtvarníků, jako byli Cyril Bouda, Adolf Born, Jiří Šalamoun, Vladimír Renčín, Vratislav Hlavatý nebo Vladimír Jiránek.
Z jeho pestré a bohaté filmografie, obsahující bezmála 400 filmů, vyčnívají zejména filmy Čtyřicet dědečků (1960), série tří slavných grotesek Kamenáč Bill a drzí zajíci, Kamenáč Bill a ohromní moskyti a Kamenáč Bill a jeho přepevné laso (1964-72).
Autor hororových parodií i Makové panenky Do zlatého fondu animované kinematografie se zapsal sedmidílný cyklus hororových parodií: Smrtící vůně, Překažená svatba, Nedokončený víkend, Utopená ponorka, Očistná lázeň, Poklad v pyramidě a Uloupený obraz (1969-76), výjimečné jiránkovské satiry Automatic, Pivo přes ulici, Dobré jitro a Děkujeme, pánové! (1970-76), Muž, který dovedl létat (1979), Sredni Vaštar (1981), Black and White (1983) a téměř celovečerní film Velká sýrová loupež (1986), kde byl i výtvarníkem.
Režisér Václav Bedřich je celý život věrný převážně kreslenému filmu, ale pracoval i v jiných animačních technologiích: Poklad pana Arna (1967) zpracoval jako leporelo, již zmiňovaný cyklus parodií na horory byl realizován ploškovoupapírkovou technikou, Písnička pro sklíčka (1967) byla reliéfní animace skla a filmy Homo homini mundus (1969) a O bílé princezně (1981) vznikly animací loutky.
Do povědomí televizních diváků se Václav Bedřich zapsal jako režisér dnes již kultovních animovaných seriálů večerníčků České televize O televizním strašidýlku - vůbec první animovaná pohádka Večerníčku ČT (1965), Pohádky ovčí babičky - první animovaný černobílý seriál s premiérou 19. října 1967. Pak již následují další úspěšné seriály: Štaflík a Špagetka (1969), O makové panence (1972), Říkání o víle Amálce (1974), O Sazinkovi (1975), Maxipes Fík (1976), O zvířátkách pana Krbce (1977), Bob a Bobek - králíci z klobouku (1979), Divoké sny maxipsa Fíka (1982) a další.
Proslulá znělka Večerníčku ČT, která je nejstarší českou televizní znělkou a současně jednou z nejstarších na světě, vznikla v režii Václava Bedřicha o prázdninách 1965. Výtvarníkem tohoto „rodinného stříbra a národní kulturní památky“ byl Radek Pilař, hudbu zkomponoval Ladislav Simon a hlas Večerníčkovi propůjčil pětiletý Michal Citavý.
Jeden z nejplodnějších režisérů české animace, mistr zkratky, gagů, suverénní režijní dikce a rytmu zůstal i přes mnohá domácí i mezinárodní ocenění (např. Annecy, Záhřeb, San Sebastian, Teherán, New Delhi) skromným a pokorným tvůrcem. Ani pokročilý věk ho neodrazuje od další tvorby - v současné době má rozpracovanou sérii abstraktních kreseb snových krajin.
