Mezi hosty letošního Febiofestu patřil k nepřehlédnutelným osobnostem režisér, scenárista a producent Asif Kapadia. V Praze představil svůj třetí celovečerní film Daleký sever a navíc i připomenul, že doba filmařů - dobrodruhů zdaleka ještě nepatří minulosti.
Kapadia vystudoval Královskou akademii umění, natočil několik dokumentů či krátkých filmů pro Carlton Television a BBC a získal i několik ocenění za televizní reklamy. Velký úspěch měl už jeho krátkometrážní absolventský snímek The Sheep Thief (1997), za nějž získal cenu v Cannes. Jako celovečerní debut natočil film Válečník (2001) - jeho hrdinou je bojovník Lafcadia, jenž chce zanechat krvavého řemesla, které vykonává pro svého pána. Jenže ten to bere jako zradu a ta se trestá smrtí. Válečník získal v San Sebastianu ocenění za nejlepší kameru a na filmovém festivalu v Londýně za něj Kapadia obdržel hlavní cenu - Sutherlandův pohár.
„To, že jsem mohl jako svůj debut natočit britský film v Indii, s neznámými herci a s velkým štábem, byla obrovská šance,“ vzpomíná Asif Kapadia. „Byl jsem hodně naivní a zároveň hodně odvážný, že jsem do toho šel. Naučil jsem se díky tomu nebát se velkých, náročných projektů. Navíc jsem se během filmování dozvěděl spoustu praktických věcí. Fascinovalo mě taky prostředí rozpálené pouště, kde jsme natáčeli v pětačtyřicetistupňovém vedru.“
Po Válečníkovi hledal režisér několik let další silné téma, které by ho zaujalo; v tomto mezidobí natočil ve Spojených státech snímek Návrat. „Točit pro filmové studio v Americe bylo něco úplně jiného než pracovat na nezávislé produkci,“ porovnává své zkušenosti. „Nemohl jsem se řídit svými instinkty jako obvykle a musel jsem vykonat spoustu diplomatické, mentálně náročné práce. Už jenom to, že do vašeho natáčení mluví i lidé, kteří s vaším filmem nemají nic společného.“
A jen co dokončil svůj americký snímek, už na Kapadiu čekala výprava do mrazivé pustiny. „Inspiraci pro Daleký sever jsem našel v pětistránkovém textu; popis drsné arktické krajiny mě zaujal natolik, že jsem se rozhodl ten příběh natočit,“ vzpomíná. „Důležité pro mě bylo, abych na filmovém plátně zachytil těžkou, ponurou atmosféru severské přírody.“ Právě krajina a to, co k ní cítí lidé, kteří v ní žijí, patří k hlavním tématům, jimiž se Kapadia ve své tvorbě zabývá. „Zajímá mě, jak se lidé chovají v poušti nebo v drsné arktické přírodě a jak krajina zpětně ovlivňuje jejich chování,“ vysvětluje. V Dalekém severu vypráví Kapadia příběh dvou žen žijících v nejodlehlejším koutě Aljašky. Jejich vztah naruší příchod vojenského zběha, kterého zachrání před umrznutím.
Mezi příjezdem z Ameriky a odjezdem na sever měl Kapadia pouhý měsíc na závěrečnou přípravu. Začátek natáčení však nemohl jeho štáb odložit kvůli rychle ubývajícímu světlu, které ke konci umožňovalo točit už jen čtyři hodiny denně. Jako svoji základnu a ubytovnu si filmaři pronajali ruskou loď, která jim poskytovala bezpečné útočiště před čtyřicetistupňovými mrazy i před ledními medvědy.
„Pocházím z Londýna, ale rád se pohybuji v extrémních podmínkách,“ poznamenává Asif Kapadia ke svému putování mezi písečnou a ledovou pustinou. „Rád překonávám hranice, na které jsem zvyklý z běžného života, a své emoce z drsného prostředí se pak snažím přenést do filmu. Díky tomu se dostanu i do takových míst, kam bych bez filmového štábu nikdy nejel.“ Nedávno se Asifu Kapadiovi a jeho ženě Victorii narodilo dítě a tehdy si prý poprvé uvědomil, že by asi měl ze svých extrémních představ trochu slevit. „Přeci jen není zrovna snadné tlačit kočárek v písku pouště,“ uvažuje režisér. I když jedním dechem dodává, že si pro další natáčení vyhlédl Himálaj a Patagonii.
