BRUSEL Očekávaný výsledek, ale šokující rychlost. Dohoda podle přání Francie a Německa.
Většina premiérů a prezidentů, již včera směřovali na unijní summit do Bruselu, který měl vybrat nového „prezidenta“ a „ministra zahraničí“ EU, si s sebou pro jistotu brala rezervní košile a rezervovala pokoje v bruselských hotelích. Místo dlouhého summitu, jenž - jak varovalo švédské předsednictví - se měl v případě potřeby protáhnout až do víkendu, však premiéři sotva dojedli večeři. Už před ní totiž bylo o obsazení nových klíčových postů v „polisabonské“ Evropské unii rozhodnuto.
Náš prezident, váš šéfdiplomat Klíčová jednání proběhla bez české účasti, když se odděleně sešly hlavy států, které mají své strany zastoupeny v pravicových, respektive levicových frakcích Evropského parlamentu. Švédské předsednictví přitom už v minulých dnech dosáhlo mezi dvěma hlavními politickými proudy Evropské unie dohody, že pravice obsazuje post evropského „prezidenta“ a levice nominuje zástupce na šéfa unijní diplomacie. Český premiér Jan Fischer, který jako šéf úřednické vlády nezastupuje ani jeden z těchto proudů, přijel proto do Bruselu až odpoledne, kdy přinejmenším mezi největšími státy unie bylo všechno upečeno. Realisticky si přitom Česko nekladlo žádné větší podmínky a přiklonilo se k rodící se dohodě, jež byla postavena na francouzsko-německých představách formulovaných prezidentem Nicolasem Sarkozym a kancléřkou Angelou Merkelovou.
„Předsedou Evropské rady by měla být osoba spíše z menší či střední evropské země,“ řekl už včera ráno ministr zahraničí Jan Kohout v rozhovoru pro Rádio Česko. „Tato osoba by měla být spíše elementem, který spojuje, který hledá konsenzus, který je spíše zprostředkovatelem, moderátorem, ten kdo usnadňuje debaty, nikoliv osobou, která výrazným způsobem určuje agendu směřování Evropské unie.“ Velice podobně se o novém prezidentovi unie vyjádřil několik dní předtím Sarkozy. „Neměl by to být vysloveně politický lídr,“ řekl pak na tiskové konferenci po včerejším ranním jednání české vlády premiér Jan Fischer. Jako jedinou další, byť nikoli jednoznačně stanovenou, podmínku si premiér dal, že by nová „hlava Evropy“ měla být z některého členského státu Severoatlantické aliance.
Nejvážnější překážkou dohody byli ještě včera odpoledne Britové. Premiér Gordon Brown totiž dál protlačoval svého předchůdce Tonyho Blaira buď na post prezidenta nebo alespoň ministra zahraničí. Vpodvečer však svoji snahu, proti níž se postavily klíčové evropské státy, nakonec vzdal a souhlasil s kompromisní nominací britské eurokomisařky pro zahraniční obchod Catherine Ashtonové. V tu chvíli bylo téměř hotovo, protože tato nominace navíc splňovala i často vyslovovanou podmínku, aby jeden ze dvou nových klíčových postů unie zastávala žena.
Ve chvíli, kdy po šesté hodině večer začínala večeře, už „shodě většiny“ vzdorovala jen malá skupina států. Údajně mezi nimi bylo Lotyšsko, které se nechtělo vzdát plánu na prosazení své exprezidentky Vairy Víkové-Freibergové. Ještě než se ale premiéři a prezidenti dostali při oficiální večeři k zákusku, bylo definitivně hotovo.
V rámci zákulisních dohod se včera předběžně projednávalo i rozdělení postů nových eurokomisařů. Příští dny ukážou, zda česká podpora francouzsko-německému „motoru unie“, jehož představy se včera naplnily, přinese novému eurokomisaři Štefanu Fülemu nějaký důstojný eurokomisařský post. Praha vyjádřila zájem o posty evropského komisaře pro energetiku, dopravu či rozšíření unie.
***
Noví šéfové „Prezident EU“ Oficiální název zní „předseda Evropské rady“, v češtině se v souvislosti s anglickým názvem („President of the European Council“) používá též označení „evropský prezident“. Doposud tuto funkci zastával prezident či premiér země předsedající EU, takže ke střídání docházelo každého půl roku. Nově má být šéf EU vybírán na dva a půl roku s možností jednoho znovuzvolení. Podle Lisabonské smlouvy má hlavně řídit vrcholné schůzky EU, očekává se ale, že by mohl unii zastupovat i navenek. „Šéfdiplomat“ Oficiální název zní „vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku“. Jde o posílení dosavadní funkce s tímto názvem, její držitel navíc bude nově zasedat i v Evropské komisi.
O autorovi| Luboš Palata, zvláštní zpravodaj LN v Bruselu
