* Vnímáte spíš radost z gólu, nebo smutek ze ztracených bodů?
Spíš nás jako tým mrzí, že jsme nedokázali vyhrát. Ale díky bohu, že jsme dokázali vyrovnat. Dokázali jsme to podruhé za sebou. I to snad o něčem svědčí. Na konci ligy se bude počítat každý bod. Nikde není napsáno, že třeba tenhle nebude zrovna rozhodující.
* Jak se vlastně seběhla situace před vaší vyrovnávací brankou?
Hodně nás šlo při rohu před branku. Plzeň se soustředila na vyšší hlavičkáře, mezi které já zrovna nepatřím. Počkal jsem si tedy za vápnem. Když ke mně přilétl míč, mohl jsem si ho připravit.
* Nebál jste se, že nemůže zahuštěným prostorem projít?
Nad tím nebyl vůbec čas přemýšlet. A to jsem ho zrovna ideálně netrefil. Kdyby se mi to povedlo líp, šlo by to třeba přes tribunu na ulici k tramvaji. Kdo ví...
* Jaké to bylo, když vás fanoušci vyvolávali při děkovačce?
Na Spartě jsem většinou v souvislosti s mým jménem slýchával negativní pokřiky. (usmívá se) Takže příjemné. Chtěl bych za to fanouškům poděkovat. Hnali nás dopředu i po vyrovnání. Diváci jsou tu hned u hřiště a stojí za námi. Je to specifické, ale krásné. Když zkazíte balon, neozývá se hned, že jste kopyto.
* Už jste se sžil s mužstvem, nebo ještě cítíte rezervy?
Vždy to může být lepší. Zdejší rodinná atmosféra mi moc vyhovuje. Už jsem to zažil třeba v Teplicích a Plzni. Od dobré party v kabině se potom odvíjí i všechno dění na hřišti.
* Jak vám jako útočníkovi vyhovuje místo na kraji zálohy?
Docela mi sedlo, i když na hrotu se cítím lépe. Chvílemi jsem se sice trochu toulal na hřišti, ale nevidím v tom problém.
* Jak se liší zápisné za první gól ve Spartě a Bohemce?
To mi zatím nikdo neřekl, ale rád ho zaplatím.
