„Podle mého osobního názoru začíná (východní hranice EU a NATO) hranicemi mezi Ruskem a baltskými státy, vede na hranici rusko-běloruské a ruskoukrajinské až k Černému moři. Z mapy je to úplně zřejmé a platí to víceméně i v ohledu historickém a kulturním,“ řekl Havel v projevu.
Podle Havla by bylo z hlediska celosvětového bezpečnostního pořádku nejspíš praktičtější, kdyby Gruzie, Ázerbájdžán, Arménie či další neevropské země (možná jednou i svobodné Čečensko) vytvořily vlastní silnou politickou a bezpečnostní nadnárodní entitu. Ta by měla jako partner, ať už Západu či Ruska, podstatně větší váhu, než jakou mohou mít jednotlivé země tohoto regionu, ať už by patřily kamkoliv, soudí Havel.
Doporučil, aby diskuse o těchto citlivých otázkách začala co nejdříve, pokud možno již na dubnovém summitu NATO v Bukurešti. „Odvěká historická zkušenost nám totiž říká, že rozmlžené, nejasné či sporné hranice bývají jednou z nejčastějších příčin válek. Každá politická entita musí zkrátka vědět, kde začíná a kde končí. Nejistota v této věci je ostatně dávným problémem Ruska, komplikujícím život mnoha jeho sousedům, a nebylo by dobré v této věci Rusko napodobovat,“ prohlásil Havel.
Havel také vyjádřil znepokojení nad současným vývojem v Rusku. „Na východ od prostoru, který chrání NATO, nenápadně, ale nezadržitelně vzniká poměrně nový typ diktatury. Všechny základní lidské a občanské svobody jsou tu zvolna a nenápadně potlačovány a pod vlajkou ublíženecké ideologie... je obnovován systém formální demokracie a vlády jedné strany, jak je známe z dob komunismu,“ řekl k Rusku.
