* LN Pan prezident prý pracuje velmi rychle a nelpí na opakování záběrů. Jaký je podle vás režisér, kam byste ho zařadil a ke komu přirovnal?
Má opravdu mimořádný dar. Někteří režiséři z obavy nebo z maximalismu chtějí klapku vícekrát. A někdy i zbytečně, protože se kolikrát ukáže, že rozdíl je minimální. Pan prezident má v tomto směru obdivuhodný radar a pozná, že scéna vyšla dobře, a tak je zbytečné něco zkoušet. Maximálně se to ještě sjede jednou technicky, třeba kvůli kazům v materiálu. A pak, nezapomínejme, že Václav Havel má za sebou dlouhou praxi u Alfréda Radoka, u Jana Grossmana. Mně jeho přístup velmi vyhovuje, dobře si pamatuji Radokovy režie, cítím tam nějaké spojení. Přesně a klidně dokáže interpretovat svůj text a vést herce a co je velmi příjemné, když se mu něco líbí, upřímně se baví a směje. Když se mu to nelíbí, změní to, ale nikdy není konfliktní - je dobrý psycholog. Nedělá chyby.
* LN Odcházení není zdaleka vaše první setkání s dramatikou Václava Havla, hrál jste v Audienci, v Žebrácké opeře. Vždyť vy jste vlastně havlovský herec.
To bych si o sobě netroufl říct. Audience byla založená na anekdotě, na směšnosti dané situace, havlovský jen ten motiv. Žebrácká opera je napsaná podle předlohy. Neřekl bych, že tyto dva texty jsou vysloveně typické pro Havlův styl.
* LN Audienci jste nastudoval ve vzrušené polistopadové době, kdy autora nedílně miloval celý národ. Jak na ni vzpomínáte?
S Pavlem Landovským to byla korida na dvou židlích. Je tam spousta komplikovaného textu, také velmi zábavného, a díky Pavlově interpretaci to mělo správný ohlas. U mě je vždycky těžké přesně dodržet znění textu, tam nemá smysl něco vylepšovat.
* LN Pokud jste hru četl, vidíte rozdíly mezi ní a scénářem?
Řekl bych, že tam skoro žádný rozdíl není, možná některé menší scény vypadly kvůli délce. Já jsem to tak pečlivě nezkoumal. Samozřejmě že se text musí přizpůsobit filmovému vidění. Divadelní vjem je totální, hra trvá dvě hodiny vcelku, a tak ji musíte rozdělit do pětatřiceti dnů natáčení. Má to svoje výhody, na divadle se to každý večer může udělat trochu jinak, ale při natáčení je zase možné obrazy skládat ke spokojenosti autora.
* LN Jedním z témat Odcházení je stav člověka, který musí něco, co dosud zcela vyplnilo jeho život, opustit. Opustit určité výhody a uvolnit místo jiným. Jak tohle téma vnímáte?
Bilance člověka na konci života je časté téma světové dramatiky a literatury. Zde je konkretizované do postavy politika a přináší určitou osobitou výpověď. Ale i tady se objevují důsledky jakéhosi zastavení života, v němž se protnou všechny krize - vztahové, majetkové, rodinné. A to, že se zde v určitém momentu autor obrací k Shakespearovu Králi Learovi, který řeší podobný problém, má svůj hluboký význam.
* LN Říkal jste, že žádnou z dosavadních inscenací jste neviděl. Byl to záměr, aby vás to zbytečně neiritovalo?
No, spíš málo chodím do divadla. My máme zatím všechno před sebou, jsme napnutí, jak to dopadne, ale zdá se mi, že dílčí práce, tak jak je každý den vidíme, jsou v pořádku. Nás opravdu spousta věcí ještě čeká - jako například noční scény, kdy dochází ke grotesknímu, až surreálnému vystoupení z děje. To se mi zdá dobré, protože jsou tam prvky, které se mi vymykají. Je to hodně expresivní a odvážné, a když se to podaří, mohlo by to být hodně zajímavé. Jistě že mám svou představu, každý člověk je někdy vtipný, někdy dojemný a někdy směšný. Takový je život a tak chci svou postavu hrát. Bez protichůdných poloh by byla pouhou karikaturou.
* LN Bude to tedy groteska?
Chtěli bychom, aby film měl humor, tak jak to Václav Havel má v úvodu, lidé by se měli smát i být dojatí. Když je člověk směšný, je i dojemný.
* LN Jak jste pojednali autorovy zcizující komentáře, které divadelní diváky tak bavily?
To tady pochopitelně nejde, on nám je pan prezident říká přímo. Ale diváci to neuslyší.
