Havel si v Londýně zahrál v Audienci

Jejich herecký duel uvedl večer o Chartě 77, kterého se vedle Havla a Landovského zúčastnil i bývalý ministr zahraničí Jiří Dienstbier, bývalý velvyslanec Pavel Seifter, spisovatelka Zdena Tominová, spisovatel Tom Stoppard a profesor Timothy Garton Ash.

Hra Audience i s pravým plzeňským pivem navodila atmosféru večera, kdy se v debatě mezi hlavními aktéry událostí po roce 1977 i 1989 od češtiny přecházelo do angličtiny a od vzpomínek k humoru a k vážným tématům o vlivu, kořenech a odkazu dokumentu, kterým se tehdejší disidenti postavili komunistickému režimu.

V divadle se sešli jak bývalí členové Charty, tak někteří z těch, kteří je tehdy v Británii podporovali, nosili petice na tehdejší československé velvyslanectví, jezdili učit děti chartistů či sbírali peníze. Orange Tree bylo první britskou scénou, která uvedla Havlovy hry v angličtině.

Diskuse v uvolněné atmosféře
Diváci si během debaty mohli prohlédnout autentický první výtisk Charty 77 přímo z archivu státní bezpečnosti a Garton Ash se stejně jako kdysi tajná policie StB bezúspěšně pokusil z Havla vydobýt přiznání, kdo vlastně Chartu 77 sepsal. "Možná sedí tady u stolu," připustil po několika minutách snažení anglického profesora do potlesku publika Václav Havel, který vysvětlil, že signatáři Charty se už na začátku dohodli, že nebudou mezi sebou rozlišovat podle autorství.

Landovský vyprávěl, jak Havlovi v noci před předáním Charty kdosi prořezal hadičky na jeho autě, takže musel pro Chartu on a teprve po letech se dozvěděl, že ho celou dobu sledovala tajná policie. "Byl jsem hrdý, když jsem si o sobě v protokolu přečetl, že jsem jim riskantním manévrem na 20 minut zmizel," poznamenal Landovský.

Tominová: Komunisté pomohli k propagaci Charty
Tominová i Seifter řekli, že podpis Charty pro ně byl nesmírně osvobozujícím okamžikem, kdy se po letech konečně řekla tehdejšímu režimu do očí pravda. Vedení komunistické strany podle Tominové udělalo velkou taktickou chybu, když zahájilo proti Chartě masovou kampaň v tehdejších médiích, protože jí tím dalo jednak velkou váhu a jednak pomohlo propagaci.

Podle Dienstbiera Charta jako skupina lidí přinesla hlavně jistou politickou kulturu, která v  dnešní české politice opět chybí, a sice princip spočívající v tom, že i lidé z opačných stran politického spektra spolu mohli vycházet jako přátelé a jeden druhého si vážit. Garton Ash mu připomněl jeho slova z listopadu 1989, kdy mu Dienstbier řekl, že jsou dvě nejpravděpodobnější varianty vývoje - kontrarevoluce nebo konzumní společnost.

Odkaz Charty se podle některých těžko posuzuje, ale Havel řekl, že si na nedávném setkání v USA s disidenty z rozdílných zemí - od Severní Koreje po Írán - uvědomil, že pro ně Charta slouží tak trochu jako ztělesnění toho, že vývoj může mít šťastný konec. "Jen jsem je varoval, že to nemusí přijít hned za rok," dodal. Garton Ash i Stoppard soudí, že síla Charty spočívá dodnes v tom, jaký důraz klade na pravdu, sílu slova a práva.