Představte si parlament, v němž bude mít sjednocená levice ústavní většinu. Pak v něm zasedne zdecimovaná pravdolásková ODS a sestavu okoření extremistická Dělnická strana.
Ostatní strany zůstanou pod prahem volitelnosti. To by pak byl neslavný konec „slavné éry“ Mirka Topolánka.
Nelze však vyloučit scénáře jiné, a to včetně budoucí velké koalice ČSSD-ODS s mediátorem Václavem Havlem v zádech. Pro některé velmi významné hráče našeho byznysu není žádný problém se dohodnout s oběma tzv. nesmiřitelnými tábory. Vzpomeňte například na VIP tribunu při tenisových kláních v Ostravě.
Čtenáře možná napadne úvaha, jestli to vůbec mohlo být jinak. Jestli jsme dnešní krizi důvěry a odpovědnosti mohli čelit.
Ale jistě že mohli. Nejpozději v roce 1998 jsme mohli a měli přijmout změnu volebního zákona na většinový systém. Posiluje se tak nejenom osobní odpovědnost politiků, ale především většinová vláda může naplňovat svůj volební program.
Dnešní vzájemná náklonnost Havla s Topolánkem není pro pečlivého pozorovatele žádným překvapením.
Pokračování na straně 12
Dokončení ze strany 1
Naše posttotalitní demokracie má poněkud nestandardní průřezová dělení. U nás totiž nejde jenom o pravolevou optiku na pomyslné škále politického spektra, ale i o dělení na politiku standardní a nestandardní, na politiku politickou a nepolitickou, na hledání třetích cest v konfrontaci s tradičními politickými modely.
Jinými slovy - česká politika posledních dvaceti let je ze všeho nejvíce poznamenána nikdy nekončícím střetem světa Václava Klause se světem Václava Havla. Z tohoto střetu vyrostla ODS jako jasně definovaný subjekt, který se vyloupl ze všeobjímajícího Občanského fóra. Začal tím proces standardizace naší politické scény.
Ideologické vymezení se ODS pak vzalo vítr z plachet vyznavačům pravolevého (nebo spíše levopravého) středu a nechalo pak vyrůst silného levicového konkurenta ODS - ČSSD. Strany hlásící se licoměrně k politickému středu tak v našem ne zcela objektivním volebním systému neúměrně kapitalizovaly své hlasy. Což bylo nejvíce patrné u poslední Topolánkovy vlády, kdy ODS předala otěže moci do rukou Bursíka a Kalouska.
Ve vládě se objevili lidé úzce spjatí s Václavem Havlem (Vondra, pan kníže, Bursík, Liška - dříve manažer Havlovy Vize 2000, ale i Parkanová, Svoboda a později Kocáb). Připočteme-li k tomu bezprostřední okolí Topolánka, reprezentované mladými kádry Dalíkem a Novákem, kteří ještě před pár lety začínali sbírat politické zkušenosti u tehdejšího prezidenta Havla, pak se namůžeme havloizaci Topolánka a vlastně celé ODS divit. Končí tím jenom seriál, který začal Sarajevem, rudolfínským projevem, pokračoval Tošovského vládou, pak různými Bakalovými pokusy o nové subjekty (Cesta změny, Děkujeme odejděte, tzv. televizní krize). Dále pokračoval podporou pravdoláskového tábora Špidlově vládě, kandidaturou Švejnara na prezidentský post a vstupem zelených do vlády.
Zásadní změnu!
Česká politika se tak zvláštním dějinným obloukem vrací někam do roku 1991. Nejvíce energie současným matadorům ubírají vzájemné války a souboje o interpretaci posledních dvaceti let, kdo má větší zásluhy a kdo toho více zkazil. Ze stranických suterénů mezitím vyrostly do parlamentních a vládních pozic produkty tzv. negativní selekce a výsledkem je podivná, drahá, neefektivní a nespravedlivá oslava průměru. Jediná otázka těchto skupin je, co z toho já budu mít, a ne co já mohu udělat pro tuto zemi. Důsledky jsou děsivé - neefektivní nakládání s veřejnými zdroji, hluboký deficit právního vědomí, plíživé posilování extremismu, náhubkové zametání pod koberce a všudypřítomný kolektivní alibismus.
Pokud budou tyto trendy pokračovat i dále, pak to nevěští nic moc dobrého. Nelze to pak přikrášlit žádnými marketingovými triky, vzájemnou mobilizací a osočováním i farizejskými přísliby veřejnosti, že už se všichni polepší. Přestává to fungovat. Je to zároveň výzva k definici zásadní změny a hluboké personální, obsahové, formální i stylové proměny nové české politiky. To je však námět na další esej.
Petr Havlík, spoluzakladatel ODS
Důsledky jsou děsivé -neefektivní nakládání s veřejnými zdroji, deficit právního vědomí, plíživé posilování extremismu
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| PETR HAVLÍK, spoluzakladatel ODS
